Velkolepé turné kapely Kabát zavítalo do Zlína
V současnosti nejpopulárnější česká rocková skupina Kabát vyjela po dvou letech opět na velké turné, přičemž to letošní podzimní bylo směřováno pod střechy převážně hokejových stadionů. Turné 2017 probíhá od října do listopadu a svou již čtrnáctou zastávku si kapela zaznamenala ve Zlíně, kde na ni čekal předem vyprodaný Zimní stadion Luďka Čajky.
Kabát pro toto tour opět zvolil model podia umístěného doprostřed sportovních hal, který využil již potřetí ve své kariéře. I tentokrát samozřejmě scéna doznala moderních a zajímavých inovací. Těm dominovaly především čtyři světelné prstence umístěné ve středu podia nad hlavami muzikantů, složené z LED obrazovek, na kterých během jednotlivých písní probíhaly různorodé tématické projekce. Efekt byl navíc povýšen tím, že se tyto kruhy různě pohybovaly a nakláněly, což přidávalo mnoha písním na atmosféře. Oproti jiným stadionům byla však zlínská TV kostka nad ledem příliš nízko na to, aby mohly některé efekty těchto kruhů vyniknout naplno. Na jiných místech se přeci jen tato show dala rozbalit víc, nicméně v takovém Brně, kde je strop haly Rondo proklatě nízko, budou asi diváci ochuzeni daleko více, než ve Zlíně, kde přeci jen o nějaký pohyb snaha byla a z plochy na stání asi byly tyto efekty zřetelnější než z tribun. Dalším novým prvkem bylo stání dívaků přímo uprostřed scény, kde byli kapele takřka na dosah a spousta lidí si tak mohla se svými idoly během koncertu plácnout a být s nimi v bezprostředním kontaktu. Někteří měli i to štěstí, že si zazpívali přímo do nabídnutého mikrofonu, což přeci jen u Kabátů zas tak často vidět není.
Co se týče show, Kabát vsadil především na světla a moderní light design, přičemž pyrotechniku už předem zavrhl s tím, že ohně dnes používá každá druhá kapela. Na jednu stranu je to pravda a také trochu pochopitelný krok proti proudu, na druhou stranu lze použít argument - "kdy jindy by měla být pořádná pyrotechnika využita, než na velkém halovém rockovém koncertě?!" Samozřejmě, že tyto věci přidávají divákům na zážitku a po koncertě je pak možnost si o takovýchto momentech povídat. Kapela však letos vsadila čistě jen na své písničky a hru světel, přičemž jediný pyrotechnický moment mohli diváci zaznamenat při baladě "Houby magický", výjimečně odzpívané Milanem Špalkem, při jejímž závěru se ze stropu podia spustil produ jisker. Opačným směrem pak už jen krátce vytryskly jiskřivé fontány v závěru písně "Kdoví jestli". Svatý Martin sice na bílém koni do Zlína toho dne nepřijel, ovšem co nezvládl tento patron, toho se ujal Kabát a alespoň na stadionu přeci jen zasněžilo, když se bílý saponátový sníh snášel na hlavy fanoušků v písni "Na sever"
Pěkně zvládnutá show nakonec šla udělat i bez dnes hojně využívaných prvků jako jsou ohně a konfety. Kabát má notoricky známé písně, které stačí fanouškům samy o sobě a nepotřebují k tomu nikterak velkou a přídavnou pompéznost. Nicméně kdo čekal, že bude odcházet z koncertu s nějakým tím pověstným "WOW efektem", byl možná trochu zklamán, protože nic zas tak extra převratného se na tomto turné nekoná. Tým okolo Kabátů samozřejmě nabídl tu nejmodernější techniku, která u českých kapel doposud nebyla k vidění a je jasné, že v tomto je Kabát v tuzemsku tím NEJ, i když některé pop-rockové bandy už se jim po této stránce přibližují. Těžko však od hard rockové party může někdo očekávat, že budou muzikanti létat divákům nad hlavou nebo budou vypouštět pestrobarevné motýlky. Kabát i přes dobře zvládnutou show uprostřed hal zkrátka patří na klasická podia, kde jsou vidět všichni muzikanti pohromadě a stojí před nimi hrozící dav. Podium uprostřed má své výhody i nevýhody. Hlavní jeho předností je, že má spousta diváků v hale své hvězdy na dosah, aniž by musela vyvinout nějaké úsilí při tlačení se do předních řad. Každý vidí dobře. Pokud ovšem stojíte na ploše, vidíte jen jednu stranu podia, na které se jednou za čas vystřídá buď kytarista nebo zpěvák, výjimečně oba naráz. Občas se vyskytne i hluché místo, kdy prostě kapela hraje pro jinou stranu haly a klasický "hrozič" najednou nemá na koho z toho kotle při jeho oblíbené pecce hrozit :) Pokud chce člověk vidět celé podium a mít přehled o všech muzikantech naráz, je lepší variantou jít na tribunu, kde jsou však místa na sezení a sedět při rockovém koncertě je pro pravého rockera zase trošku nuda a tak nějak vás to nevtáhne do děje. Kompromisem tak mohou být tribuny na stání, ale ty jsou většinou zase až dál od podia a ne na všech hokejových stadionech už se dnes nachází.
Porovnám-li předešlé šňůry, kdy Kabát vozil stage uprostřed stadionu, z mého pohledu byla nejlepší ta první při turné Suma Sumárum. Kapela byla v nejlepších letech a Josef Vojtek po podiu ještě doslova létal. Obdiv za předvedný výkon mu samozřejmě patří i dnes, kdy se snažil opravdu využívat všech stran podia a netrénovaný zpěvák by takovouto porci kroků během jednoho koncertu neudýchal. Zbytku kapely už však místy té energiee přeci jen trochu chybělo.
Co se týče playlistu, kapela už rok před turné avizovala, že by na něm chtěla odehrát celou poslední desku "Do pekla, do nebe", což se ovšem nestalo a zahrála jen sedm novinek ze dvanácti. Některé vypadly z playlistu až v průběhu turné, na jiné se zkrátka nedostalo na úkor starších, bez kterých by to ovšem taky nešlo. Oproti poslednímu turné tak z poslední desky mohly fanoušci nově slyšet jen již zmíněné Špalkovy "Houby magický" a "Do Bolívie na banány", ostatní již koncertní premiéru zažily těsně po vydání alba v roce 2015. Možná by stačilo letošní koncerty prodloužit o pouhých 15 minut, aby dosáhly alespoň stopáže dvou hodin a některé další pecky by se ještě vlezly. Stejně jako v roce 2015 doprovázeli kapelu i dva stejní hosté v podobě blonďaté cellistky Alice, která zahostovala v překrásné písni "Valkýra" a málem ještě předvedla scénu s větrákem alias Marilyn Monroe, druhým hostem byl ve skladbě "Myslivecký ples" známý Rafan se svým kontrabasem. Z těch starších a méně hraných písní se naopak dostalo např. na "Pohromy", "Virtuoze", "Bum bum tequillu" anebo vzpomínkovou "Kávu si osladil". Nejstaršími písněmi, které toho večera zazněly se staly povinné kousky jako "Žízeň" nebo závěrečné "Moderní děvče", bez kterých by asi Kabát nemohl slézt z podia, jinak se ovšem do starší éry výjma "Starého baru" nevracel. Playlist jinak byl celkem pestrý a vyvážený a jelikož už má Kabát na kontě několik desítek hitů, mohl by klidně hrát i čytři hodiny. Takhle to nakonec byl vcelku dobře zvolený kompromis.
Video: Houby magický, Myslivecký ples, Kdoví jestli
Fotogalerie:
