Slušovický SUD FEST 2026 ovládli Divokej Bill, Panoptiko, Doga a další
Festival uprostřed slušovického dostihového závodiště, který nesl ve svých počátečních ročnících název Sudrockfest letos pouze zkrátil název, vyřadil z něj slovíčko "rock", aby měli pořadatelé do budoucna volnější ruce a mohli do programu zařazovat i jiné hudební žánry, nicméně pro letošní rok jej tam ještě klidně mohli ponechat. Program zůstal v základu víceméně stále rockový a nijaká závratná změna v dramaturgii festivalu se nekonala. Sud Fest letos nabídl opět pestrou plejádu kapel a jeho zlatým hřebem mělo být vystoupení kapely Divokej Bill, které zde bylo během tohoto festivalového léta v rámci Zlínského kraje ojedinělé.
Do Slušovic jsme dorazili před vystoupením slovenských pop-punkerů Inekafe, přičemž publikum už bylo rozehřáté z předchozích dvou koncertů kapel Donor a SPS. První srpnový den byl opět ve znamení vysokých letních teplot, nicméně pořadatelé se postarali o dostatek stínu i nějakého to zavlažování. Areál se postupně plnil během celého odpoledne až do večera a na Inekafe už bylo před pódiem lidí celkem dost. Tahle kapela je tu oblíbená, spousta lidí z naší generace na ní v mládí ujížděla a berou ji dnes i mladší generace. Nová tvorba už sice není takový nářez, jako byla za mlada a blíží se spíše k poprocku, nicméně i na staré pecky dala kapela ve Slušovicích vzpomenout. Těší mě, že se vrací i ke svým starším počinům a nyní si např. připomínají 25. výročí od vydání alba Príbeh, které bylo asi jejich komerčně nejúspěšnější a bourali s ním hitparády. Na podzimním mini turné jej plánují přehrát celý, což určitě bude stát za návštěvu. Více nám frontman Vratko Rohoň prozradil v následujícím videorozhovoru:
Další kapelou, která v okolí také moc v poslední době nebývá vidět byla Vypsaná fixa. Ta se letos může pochlubit novým albem Ideál a pochlubila se s ním i na Sud Festu. Odehrála z něj asi tři pecky a zbytek už věnovala známějším hitům, aby se zavděčila festivalovému publiku. Na téhle kapele je zajímavé a zároveň trochu vtipné, jak oproti jiným souborům funguje. Na pódiu nepotřebuje žádný velký aparát, každý si doveze svou kytaru ve futrálu, odrbané kombo, dřevěnou točící židličku k bicím, zapojí šňůry, nazvučí a jde se na to. A jde to i bez obřích kulis, obrazovek, stěn z Marshallů, ohňů a jiných dalších věcí, které za každou cenu dnes musí udělat show. Ve finále jde přeci jen o muziku a ta se musí lidem líbit především. A Vypsané fixe to zaplaťpánbůh funguje i takhle jednoduše.
Doga si naopak na pódiové prezentaci zakládá, nicméně je to stále kapela, která hraje poctivě a stoprocentně živě bez nějakých předtočených elektrokudrlinek. Kluci mají před vydáním nového alba, ze kterého hrají zatím první singl "Dej mi bejby", která celou jejich show otevírá. Izzi tentokrát přijel s lehce pozměněnou image, když se nechal lehce zarůst vousem, ale krom této kosmetické změny fungovala Doga stále stejně, jako jsme ji letos mohli už vidět na jiných akcích. Jejich vystoupení však bohužel poznamenala přicházející bouřka. Nejprve se začal nebezpečně zvedat vítr, jehož poryvy lomcovaly s velkoplošnými obrazovkami a odnesly i jeden prodejní stan v areálu, poté začal prudký liják a kapela se dotazovala pořadatelů, zda má vystoupení přerušit anebo pokračovat dál. Vítr naštěstí utichl a tak vytrvalci zůstali před pódiem už jen v silném dešti. Kapele sice asi trochu zateklo do techniky, ale pokračovala dál, i když v závěru přeci jen musela svůj playlist malinko zkrátit. Každopádně dohrála svůj set se ctí a zbytek osazenstva si následně vyplňoval pauzu mezi kapelami v lijáku ve velkokapacitních stanech zpěvem všemožných "lidových" písní a neztrácel dobrou náladu.
Panoptiko začínalo sice ještě za deště, ale ten zhruba v první třetině koncertu už ustal a Slušovice se navíc ponořily již kompletně do tmy. Mohla tak vyniknout naplno show maskované kapely, doplněná o animace na obrazovkách, stylizovaných do zarámovaných obrazů. Panoptiko je v současnosti v laufu. Lidi si je oblíbili, je vidět, že návštěvnost jejich koncertů vzrůstá a s posledním albem Nirvana vzrostla i kvalita jejich tvorby. Muzikanti jsou v téhle kapele šikovní, o tom není pochyb, stejně tak jsou to i šikovní marketéři, což je ale v dnešní době k úspěchu potřeba. Stále jsem však tomuhle souboru nepřišel úplně na chuť, i když jsou už písně, které si rád poslechnu a třeba i ocením, jako ne např. "Dejte mi provaz" apod. Jinými slovy, dřív jsem zvládl jen pár písniček, dnes už vydržím i celý koncert a ty písně už znám velmi dobře :)
Nejvíce z celého festivalu mě však nadchnul Divokej Bill. Tuhle partu už jsem poměrně dlouho neviděl a o to víc mě to bavilo. Na pódiu zněli jako skvěle sehraný orchestr a prostě jim to hrálo. Slyšet bylo zřetelně jednotlivé nástroje, harmoniku, housle, skvělý rytmický motor v podobě bubeníka Marka Žežulky v zádech....zkrátka to šlapalo a byla to hudba s velkým H. Muzikanti už jsou to vyzrálí a i když už jsou to na pohled tatíci, tak z nich pořád jde mladická energie, obzvláště z frontmana Vaška Bláhy, který si stále to koncertování užívá naplno a je na něm vidět ta radost z hraní. Kapela zahrála klasický průřez jejich tvorbou, dostalo se na písně novější i starší a představena byla i úplná novinka, která je nejspíš přichystaná na nové album a ještě nikde nevyšla. Divokej Bill si vždycky některé nové pecky nejdříve testoval na lidech a tahle se celkem povedla. Pracovně by se dala nazvat "Funebráci", neboť o tomhle povolání se tam zpívalo, ovšem konkrétní název jsem nezachytil :) Každopádně je to předzvěst něčeho nového a to je vždycky fajn. Od kapely super výkon, kvalitní živé hraní a čiré muzikantství. Tohle se mi líbilo!
Sud Fest si tedy může odškrtnout další podařený ročník, letos i pod novým názvem. Počasí sice chvilku zazlobilo, ale jinak to nebylo žádné drama. Pořadatelům patří dík za skvěle sestavený program a za možnost opět být při tom.
Komentáře