Záhlinice opět na tři dny ožily pivem a rock ´n´rollem
Tři dny plné špičkových českých i slovenských rockových kapel, spousta piva a dobrého jídla, výborná organizace, chladné večery a převažující veselá nálada všude kolem. I tak by se dal ve stručnosti shrnout uplynulý ročník festivalu Slavnosti piva pod komínem v Záhlinicích, který opět probíhal ve třech dnech 18. - 20.května v areálu místního pivovaru.
Přestože počasí začátkem týdne před konáním akce hrozilo blátivým ročníkem, deštníky ani holinky nakonec nebyly potřeba, i když chladné noční teploty během prvních dvou dní festivalu odpovídaly spíše podzimnímu období. Diváky se ale zdatně snažily zahřívat nejen mnoha ohnivými efekty, ale především svou hudební produkcí, rockové skupiny na podiu. Pořadatelé zvolili opět třídenní formát a zařadili se tak k největším tuzemským rockovým přehlídkám, přičemž na jednom podiu se zde vystřídalo celkem 24 kapel. Pravda, třetí den už bývá poněkud náročný a vzhledem k tomu, že už nám není dvacet, bylo těžké přemluvit tělesné schránky, aby fungovaly ve festivalovém módu tři dny v kuse. Nemám teď na mysli, že bychom to nějak přeháněli s alkoholem, ale tělo už bylo zkrátka z neustálého postávání v chladu a přecházení někam poněkud unavené. Každopádně nic, co by se nedalo vydržet. Člověk se na to celý rok nějak těší a ono to stejně pak rychle uteče.
Po stránce organizační byl festival zase o level výše a je vidět, že rodina Zakravačů a tým okolo nich vnímá podněty svých návštěvníků a snaží se jim vycházet každoročně vstříc. V první řadě je třeba vyzdvihnout čistotu areálu po celou dobu konání festivalu, kdy úklidová služba neustále korzuje areálem a sbírá přebytečné odpadky. Snad si pak ani spousta lidí nedovolí ten kelímek odhodit na zem a vyhodí jej raději do přistavených košů. A jde to i bez otravných zálohovaných kelímků, když se chce. Na špičkové úrovni bylo letos i sociální zařízení. To zde bývá každoročně zařízeno v čistotě, ovšem na letos nově přistavených záchodcích si člověk nepřipadal jako na festivalu, ale jako někde v hotelu. Holt ToiToikám už odzvonilo :) Sociálky pak lidé měli přichystány i na nedalekém parkovišti. Samozřejmostí je už i stanové městečko se sprchami a umývárkou a rozlehlá gastrozóna s bohatým výběrem občerstvení a mnoha druhů piv. Možná zbytečně moc místa v těchto prostorách zabíraly obrovské VIP stany, ale zase chápu, že bez sponzorů dneska nic dělat nejde a ti mají asi také nějaké požadavky. Možná to šlo ale postavit někde jinde v areálu a tento prostor by pak šel využít nějak jinak a zajímavěji pro běžné návštěvníky. V prvních ročnících však prostor parku nebyl přístupný vůbec a taky to tenkrát šlo. Nicméně lidí každoročně přibývá. Jinak na tomto festivalu klapalo opět vše bezchybně a kromě zmíněného chladného počasí nebylo asi nic, co by lidem kazilo náladu.
Čtvrtek
Vrcholem prvního dne měl být koncert kapely Traktor. Ta zde hraje každoročně už od prvního ročníku festivalu a zatím žádný z nich nevynechala. Letos si proto vysloužila privilegium v podobě nejdelšího času na podiu, když odehrála plnohodnotný devadesátiminutový koncert namísto běžné festivalové hodinky. Traktor se zde cítí už jako doma, jezdí sem za ním i věrná základna fanoušků a jejich koncerty mají vždy výbornou atmosféru. Kapela do toho dává všechno a i letos si koncert opravdu užívala. Velkou část playlistu zabírali písně ze stále aktuálního alba Sedmá strana kostky, přičemž do něj kapela zařadila i povedenou píseň Kameny, kterou v loňské části tour nehrála a i živě zní tahle píseň opravdu dobře. To vše proloženo těmi největšími hity, takže publikum mohlo být spokojeno.
Traktorům však předcházelo ve čtvrtek ještě několik kapel, které stojí za zmínku. V odpoledních hodinách rozehřívali prokřehlé fandy vyškovští Dark Gamballe, kteří si tu zopakovali loňské úspěšné vystoupení. Kapela s velkým potenciálem, které už na konto za ta léta hraní přibývá také stále více úspěšných písní, pomalu, ale jistě připravuje další album, ze kterého tu představila jednu čerstvou novinku s názvem Špatné věci. Zaryté fandy jistě potěšila i staršími hity jako Baletky v hlavě, Oni, Běhy na dlouhou trať, Strýček Sam atd. Spousta lidí byla zvědavá i na vystoupení zpěváka Mira Šmajdy s kapelou Terrapie. Tenhle borec si tu vysloužil velkou přízeň (především u fanynek), když tu rovněž každoročně vystupuje jako frontman Walda Gangu. S tím si tu zazpíval i letos, ale o den později, což byla taková trochu raritka letošního ročníku. Nicméně mám pocit, že koncerty s Terrapií si Miro užívá o malinko více. Přeci jen je to jeho vlastní tvorba a kapela věkově na stejné úrovni. Mladí kluci, kteří si užívají života, čemuž odpovídá i textová stránka tvorby, která je mnohdy tak trochu crazy a místy by se za ni nemusel stydět ani Záviš, ale publiku se to evidentně celkem líbilo. Maminky sice občas musely dětem při některých výrazech asi zacpávat uši, ale pivem naladěnému publiku to určitě nevadilo a užili si doposud neokoukané, tvrdě kytarové vystoupení. Uvidíme, jak to Miro se svou kapelou rozjede do budoucna, ale myslím, že tu určitě nebyli naposled.
Před Traktorem si pak ještě zahráli oblíbení Alkehol a co by to bylo za pivní slavnosti, kdyby tady tahle parta nezahrála. Sice tu nemají každoroční sérii jako Traktor a Walda gang, ale už také patří k tradičním inventářům tohoto festivalu a vynechali snad jen jednou. Zkrátka chlastem provoněné chytlavé hity, které se neomrzí.
Pátek
Pátek jsme odstartovali odpoledním vystoupením moravské kapely Forrest Jump. Tahle parta se taky pomalu hrne do popředí české rockové scény a její předností je bezesporu frontman s výborným hlasem Pepa Michálek, který kapelu táhne kupředu. Sice tam došlo k velkým personálním změnám, ale Forresti už od té doby dokázali vydat povedené album Vrtochy, z nějž tu také několik songů zahráli. Zajímavým oživením jejich podiové prezentace bývá i vystoupení dámské postavy v několika rolích, která dodává písním trochu divadelní atmosféru a je to zas něco jiného, neobvyklého, co koncert oživí.
Forrest Jump se podle všeho záhlinickému publiku líbili a vystoupení pak uzavírali i zajímavým coverem známé hitovky od Fleretu - Zafůkané, v poněkud tvrdším podání.
Následovala další kapela s velkým potenciálem a tou byli domácí Hanz´s Fuckers. Kluci mají zkušebnu v nedalekém Hulíně, odkud je i jejich frontaman, takže to byla asi nejvíc domácí kapela, co tu mohla zahrát. Kluci už tu párkrát vystupovali a letos dostali opravdu pěkný čas okolo osmnácté hodiny, takže si mohli zahrát před už hodně zaplněným areálem. A sklidili úspěch. Asi bych se opakoval, kdybych je tu neustále chválil, ale mám tu jejich muziku fakt rád a doufám, že si tu za pár let zahrají třeba i jako jedni z headlinerů.
Následovali již zmiňovaní Walda Gang. Ti bohužel jedou už několik let pořád to samé bez jakékoliv inovace. Rád si je jednou za čas poslechnu, ale tentokrát jsem vynechal.
Z vystoupení Dogy, jsem taky moc neviděl, neboť jsem v backstage zabředl do dlouhého hovoru s frontmanem kapely Dymytry a stihnul jsem tak až závěr vystoupení Izziho a jeho bandy. Překvapilo mě, že Doga začala při koncertech používat docela mohutný pyro ansábl, a to tak, že kdyby mě neupozornil borec ze security, tak by mě to při focení možná i sežehlo. Inu, kdo pozdě chodí... :)
Při koncertu Dymytry bylo pod podiem taky teplíčko, ovšem plameny už byly v mnohem bezpečnější vzdálenosti. V té kose však člověk trochu toho fajru poblíž ocenil. Dymytry se teď hodně soustředí na koncerty v zahraničí, kde se jim začíná celkem dařit. Záhlinické vystoupení tak bylo celkem výjimečné, neboť si sem kapela odskočila z probíhajícího turné v Německu a na druhý den už zase šupala přes hranice. Tam už ale s jiným zpěvákem. V Česku se teď hodně kapela soustředí na velký koncert v O2 Areně ke dvacátému výročí, na který Protheus několikrát během festivalového setu fanoušky pozval a uvidíme, kam se Dymytry budou ubírat potom. V Záhlinicích odehráli kvalitní vystoupení a potvrdili své současné postavení na české metalové špičce.
Sobota
Klouby a svaly po ránu bolí, ale třetí festivalový den ještě zvládneme. Točíme videa s fanoušky a při tom shlédneme část koncertu slovenské Metalindy, která opět uzavírá své vystoupení Slovenskou a Českou hymnou s máváním státních vlajek, což fanoušci oceňují. Opticky nám příjde, že je tu lidí o malinko méně než v předchozích dvou dnech, přitom je paradoxně nejhezčí a nejteplejší počasí ze všech tří dnů. Nicméně nijak dramatický rozdíl to není a areál je zaplněný hodně.
Příjemným překvapením pak je vystoupení další slovenské kapely Heĺenine Oči. Ta má publikum celkem na lopatě a atmosféra během jejich koncertu je vynikající. Povědomí o téhle kapele jsem měl, ale nikdy jsem ji neposlouchal. Když k tomu došlo, z alb mě jejich muzika nikterak závratně neoslovila, ovšem v živém podání je to úplně něco jiného. Má to energii, důvtip, frontman skvěle spolupracuje s publikem a to mu jde na ruku, přestože to mnozí z něj asi taky slyší poprvé. A tyhle okamžiky se mi na festivalech líbí, že vás dokáže zaujmout něco, na co byste samostatně třeba ani nešli. Od pořadatelů tedy dobrá volba a milé okysličení programu.
Podobným případem byl i Marpo s Troublegangem. Nejsem příznivcem rapu a z desky bych si asi jeho tvorbu nepustil. To co jsem slyšel před tím mě nikterak koule nervalo, ovšem živá prezentace byla stravitelná, energičtější, rockovější a dalo se to poslouchat. Rozhodně mi to nevadilo a v rámci žánru asi jeden z mála rapperů, jehož koncert se dá shlédnout. Zdá se, že Marpo už to má nějak v hlavě srovnaný a nepotřebuje se na podiu chlubit zlatýma hodinkama, iphonem a tím jak se z nuly stal hvězdou, jak to umí mnoho z jeho kolegů. Na můj vkus je ale v té hudbě už moc umělých prvků a přeci jen mám radši, když ten koncert zní stoprocentně live. Je mi jasné, že tyhle věci používají i čistě rockové kapely, semtam nějaký doplňkový sampl nevadí, ale u některých už je toho taky zbytečně moc a celkem mě to u nich i mrzí. Živé hraní přece nemusí být dokonalé jako z desky a semtam nějaká chybka nevadí anebo se v tom rachotu stejně ztratí, že ji běžný posluchač před podiem ani nepozná. Pokud ale muzikant nedokáže něco zahrát nebo odzpívat živě, tak pak nemusí veřejně vystupovat (mířeno všeobecně.) Troublegang to má alespoň nějakým způsobem ošetřené přítomným DJ na podiu, ale ten taky ty backvokály nezpívá.
Sobota byla vůbec ve znamení premiér a poprvé do Záhlinic zavítala také kapela Trautenberk. Ta už má na tuzemských festivalech celkem vybudované jméno a popularita jí celkem rychle narostla. Velké přízně si tedy dopřávala i pod komínem a řekla si i o účast na dalším ročníku. Kluci umí udělat specifickou show, která někomu může přijít ulítlá, ale na festival, kde se chtějí lidé, zapařit si a zaskákat na tvrdě skočnou muziku s melodickým popěvkem, se to prostě hodí.
Harlej pak uzavírali pomyslný seznam headlinerů celého festivalu a bylo to pro ně rovněž první hraní na tomto festivalu. Kapela už má na kontě taky řadu známých hitovek, takže se publikum chytlo velice rychle a živě předvedla i nově vydaný singl Zatím je to dobrý. Bylo to s jejich písněmi celkem příjemné zakončení celého třídenního maratonu a spousta z nás si tyhle známé popěvky s nimi ráda zazpívala.
Letošní třídenní hudební program Slavností piva pod komínem tedy nabídnul špičku domácí rockové scény a můžeme se jen těšit na další ročník a a na další překvapení, která pořadatelé do setlistu příští rok snad opět zařadí.
V Záhlinicích jsme opět natáčeli i další FESTIVALOVÝ SPECIÁL, takže se brzy během léta můžete těšit na zajímavé video z průběhu této třídenní akce. Sledujte náš web a sociální sítě a nic vám neunikne.
