Dřevorockfest oslavil 20 let se vší parádou

Tradiční jednodenní festival Dřevorockfest v malém městysu Dřevohostice na Přerovsku letos oslavil 20 let svého konání. Z původně malé akce, kde vystupovaly víceméně pouze lokální kapely během let vyrostl festival, který má jméno a který láká fanoušky z celé republiky. I pro kapely je prestiž na něm hrát. Málokde se totiž stane, že těsně po poledni už je před pódiem narváno a v programu se střídají hvězdná jména jako na běžícím pásu tak, že rockoví fajnšmekři nemají možnost vydechnout. Letos to platilo obzvlášť a pořadatelé přichystali opravdu nabitý program.

Brány areálu dřevohostického zámku, kde festival tradičně probíhá, se otevíraly už v 10:30 a zámecká zahrada se záhy začala plnit nedočkavými rockery. Počasí bylo 5. července také jako na objednávku, ovšem kdyby bylo o pár stupňů méně, asi nikdo by si nestěžoval. Velké horko totiž sužovalo všechny přítomné po celý den a příjemný chládek přišel až se západem slunce. Důležité však bylo, že nepršelo a pro vyprahlé fanoušky byl k dispozici dostatek stinných míst, našly se i vodní rozprašovače a důležitý byl samozřejmě pitný režim, o který bylo rovněž náležitě postaráno. Festival letos mohl ohlásit vyprodáno a tak v areálu bylo místy celkem těsno. Nicméně i s tímto pořadatelé tak trochu počítali a oproti zvyklostem lehce přeorganizovali vstupy pro diváky a do backstage, aby vše probíhalo hladce, což se celkem podařilo. V areálu byly taktéž vhodně rozmístěné velkoplošné obrazovky, takže o dění na pódiu měli přehled i ti, kteří se zrovna nechtěli mačkat v davu v předních řadách. Letos byl premiérově představen i nový maskot festivalu, v podobě punkového bobra s motorovou pilou, který bavil návštěvníky různého věku a v pauzách mezi kapelami probíhaly tradičně i různé soutěže pro diváky.

A kdo že to vévodil hudebnímu programu? Headlinerem mohli být téměř všichni, nicméně program byl vhodně seřazen dle nějakého pomyslného žebříčku popularity, aby postupně gradoval, navíc některé kapely přejížděly hrát toho dne ještě na další festival, takže jim brzké hraní přišlo vhod. Program odšpuntovala už ve 12:30 kapela Forrest Jump, jejíž hvězda stoupá čím dál výše na českém rockovém nebi a zaujala v tuto brzkou dobu i spoustu fanoušků v Dřevohosticích. Ve svých řadách má kapela i jednoho z členů organizačního týmu festivalu, neboť basák Aleš Kuča zde zastává roli stage managera. V minulosti jsme ho zde mohli vidět s kapelou Hanz´s Fuckers, nyní si na "svém" pódiu zahrál poprvé právě s Forresty. No a na jejich zdejší první vystoupení se asi jen tak nezapomene. Řada věcí se tu totiž stala neplánovaně a publikum tak bylo svědkem jak dojemných okamžiků ve chvíli, kdy se na pódiu objevily malé dcerky frontmana Pepy Michálka, tak i momentu, kdy všem zatrnulo v obavách o jeho zdraví při neplánovaném opuštění scény v závěru koncertu. Pepa totiž při děkovačce šlápnul pozadu do prázdna na vykrojeném předsunutém molu a zahučel do hlubiny někam mezi repráky. A že jak na potvoru bylo letos pódium vyšší než obvykle, asi se pěkně proletěl. Vše naštěstí relativně dobře dopadlo, zpěvák se ještě stihnul vrátit na stage, ovšem odnesla to jeho pohmožděná žebra, z nichž jedno se ukázalo později jako zlomené. Pepa je ovšem tvrďák a další týden už i přes bolesti vystupoval na dalším festivalu. Krom těchto momentů za sebou jinak kapela zanechala sympatické rockové vystoupení a nechyběly ani sličné roztleskávačky.

Doga na festivalu už ve 14:15??? Na Dřevorockfestu to není žádný problém a tahle severomoravská hardrocková kapela měla před pódiem i v tuto odpolední hodinu narváno, jako kdyby hrála v hlavním čase. Izzi a jeho parta publikum ani ve velkém vedru nešetřili a nasázeli do něj porci svých hitovek. Doga se sebou i na festivaly vozí houslitu Adama Zielonku, který s nimi původně vystupoval jako host na akustických koncertech nicméně v sestavě se usadil již relativně nastálo a hraje s nimi i ostré rockové koncerty, kde vhodně doplňuje Dogu v některých písních. Některým fanouškům jsou sice "skřipky" v jejich muzice proti srsti, jiným se tento doplněk zamlouvá a berou ho jako příjemné zpestření tvorby.

Následující Walda Gang už zažil docela slušnou grilovačku na ostrém letním sluníčku, které se zrovna v tu dobu začínalo opírat přímo oproti pódiu. Spolu se svými fanoušky tak v Dřevohosticích prožili vskutku žhavý rockový mejdan, který si ale všichni přítomní užili a Walda Gang potvrdil svou pozici festivalové jistoty. Po nich se dál grilovali na rozpálené stage i členové kapely Trautenberk. Ta zde vystupovala podruhé, přičemž premiéru zde zažila během covidového ročníku, kdy se hrálo na vedlejší, pevně ukotvené scéně. Poprvé si tak na dřevohostické publikum mohli zařvat "Himlhergotdonrvetr" i z velkého pódia a to jim zobalo z ruky jako sojka Krakonošovi. Podobně jako Walda Gang dokáže tahle kapela udělat show s prvky teatrálnosti, hraje úderné skočné riffy a má melodické refrény, což na lidi platí. Letos připravuje i novou desku, ze které zde představila i úvodní singl Hory volají, který se nese v podobném duchu a už nyní má ambice na hitovku.

Harlej bývá na Dřevorockfestu poměrně častým hostem. Nemohl proto chybět ani na kulatém dvacátém ročníku festivalu. Kapela sama přitom slaví o deset let existence více a s místním publikem obě dvě výročí oslavila se ctí. Drží si stále svou úroveň, hraje poctivý "bigbýt" bez nějakých příkras a i ve třetí dekádě své existence je v dobré formě. V rámci svého festivalového setu se kapela snažila připomenout své nejzásadnější hity, ke kterým přidala i něco z posledního alba Zatím je to dobrý a při západu sluníčka si její koncert publikum skvěle užívalo.

Už za tmy pak program pomalu gradoval s kapelou Traktor. Ta sem přivezla svou obvyklou pyro show, kterou díky velkému pódiu mohla ještě více "osolit" a tak plameny létaly hodně vysoko a ze všech stran. Traktor potvrdil, že se nachází již pár let na vrcholu popularity, potěšil svou širokou fanouškovskou základnu, které nabídl jak nové písně z posledního alba Jungle XXI, tak i osvědčené novinky včetně žádaných Letokruhů na závěr. Pro kapelu je to také téměř domácí festival, kluci v backstage vyzařovali dobrou náladou a koncert na festivalu, který před dvaceti lety jako neznámá kapela otevírali, si před vyprodaným hledištěm jistě i letos nesmírně užili.

Následující kapela Dymytry pak už byla pomyslnou třešničkou na dortu ve skvěle rozjetém večeru. Maskovaná parta zde už vystupovala popáté, ovšem premiéru zde zažíval její nový frontman Václav Noid Bárta. Ten už se v kapele dokonale zabydlel a také zdejší publikum měl přesvědčit o svých kvalitách. To se mu dle všeho povedlo dokonale, ostatně jako asi všude jinde, a přestože kapela poněkud zásadně změnila tvář, zdá se, že změna frontmana jí ani s odstupem času nikterak neublížila. Naopak dokáže nalákat i fanoušky (a fanynky), kteří by dříve možná o metal ani nezavadili. Noid dokáže lidi vtáhnout do show, jeho vystupování je sympatické a se vší pokorou k předchozí tvorbě. Dymytry se však nyní už snaží sázet především na nové písně s Noidem z alba V dobrým i zlým a do festivalového setu zařazuje už jen ty nejzásadnější pecky z let minulých, jako je Strážná věž, Ocelová parta nebo Chernobyl.

Závěr festivalu obstarala další zamaskovaná kapela Panoptiko. Ta měla v Dřevohosticích premiéru a přestože po hlavních hvězdách většinou začíná odliv fanoušků, na Panoptiko zůstal areál stále slušně zaplněn. Z jejich vystoupení jsme pravda moc písní neshlédli, neboť jsme se věnovali pořizování rozhovorů v backstage, ovšem dle ohlasů z publika, které nešly přeslechnout se zde kapele premiéra vydařila.

No a když už jsme u těch rozhovorů, tak se můžete samozřejmě těšit na další nové rozpravy s muzikanty v rámci našich Festivalových speciálů. I z letošního Dřevorockfestu připravujeme jak souhrnnou reportáž, tak i samostatné rozhovory, které, jak věříme, budou pro rockové fanoušky zajímavé. Sledujte tedy náš web, naše sociální sítě (Facebook, Youtube, Instagram) a nic vám neunikne.

Dvacátý ročník Dřevorockfestu se tedy vydařil, druhá dekáda byla uzavřena ve vší parádě, festival zase narostl o něco více a v současné formě by si snad už jen zasloužil větší prostor. Zámecká zahrada má sice své nezaměnitelné kouzlo, ale při vyprodaném stavu už je v prostoru před podiem poněkud těsno. Zatím to však bylo ještě v únosné míře a pořadatelé naštěstí znají svůj strop. Už teď se chystají na ročník příští, který jistě bude neméně kvalitní jak svým obsahem, tak i formou.

FOTOGALERIE ZE 20.ROČNÍKU DŘEVOROCKFESTU ZDE!!!