REPORT: Slavnosti piva pod komínem 2025 zažily déšť i sluníčko

Záhlinické Slavnosti piva pod komínem mají za sebou další skvělý ročník. Zahrálo zde během tří dnů celkem dvaadvacet kapel, vypilo se velké množství piv, a přestože v úvodu nepěkně pozlobilo počasí, nedali si návštěvníci festivalu zkazit dobrou náladu.

Úvodní den byl totiž deštivý, což je noční můra všech pořadatelů venkovních akcí. Fanoušci se povětšinou schovávali pod deštníky, pláštěnkami či pod velkokapacitními stany. S těmi statečnými před podiem solidárně mokli v dešti na molu i zpěváci vystupujících kapel, které se snažily ze všech sil promoklé fanoušky zahřát, za což si jistě zaslouží velký respekt. Nejsilnější déšť potkal na podiu kapely Horizont a Forrest Jump, které bohužel hrály pro značně prořídlý plac ačkoliv by si jistě zasloužily větší kotel. Nicméně výkon podaly i tak stoprocentní i za cenu promáčených drahých mikrofonů.

Déšť během večera sice slábnul, nicméně byl stále vytrvalý a před podium nalákaly více lidí až kapely Panoptiko a Heĺenine oči. A obzvláště slovenští muzikanti dokázali promoklé publikum dokonale prohřát a rozhýbat. Frontman Martin Mihalčín svým energickým vystupováním dokáže vyhecovat snad všechny přihlížející, nebál se chodit do davu lidí a společně s nimi skákat. Ve druhé polovině jejich vystoupení pak už déšť na chvíli ustal a kapela tak mohla naplno použít i pyroefekty, které rovněž zahřály fanoušky v prvních řadách. Kapela si zde udělala jméno před třemi lety, kdy zde vystupovala poprvé a málokdo ji znal. Nyní patřila k největším hvězdám festivalu a dá se říci, že po právu a zaslouženě. Čtvrteční večer pak zakončovala legendární kapela Alkehol, která už se také řadí ke štamgastům tohoto festivalu a fanoušci ji zde vždy rádi vidí. Letos zařadila do playlistu i některé starší a méně hrané kousky, čímž se zavděčila hlavně ortodoxním fans.

FOTOGALERIE ČTVRTEK:

Druhý den už naštěstí přinesl rapidní zlepšení, počasí se umoudřilo, dorazilo i mnohem více lidí a páteční odpolední a večerní program na podiu nedal rockovým nadšencům vydechnout. Již v 15:00 startovala na podiu první kapela Bastard, kterou jsme bohužel ještě nezastihli, ovšem následující Zakázaný ovoce nás tentokrát mile překvapilo. Jejich vystoupení mělo daleko větší koule než při minulém vystoupení před dvěma lety na stejném místě a pod podiem se sešlo i více diváků. Zda to bylo návratem kytaristy Štěpána Soukupa, nelze říct, nicméně šlapalo jim to perfektně a kapela letos slavící 20 let existence si na takové oslavy dobře promazala stroje!

Horkýže slíže už to tady také dobře znají a fanoušci znají jejich hity. Tahle kapela sice už dlouho s ničím novým nepřišla, ale vystačí si se starými dobrými hitovkami, které chtějí na festivalech stejně všichni slyšet nejraději a nejinak tomu bylo i v Záhlinicích. Vystoupení sice za světla, což trochu ubralo atmosféru, ale jinak standartně dobré. Následující Komunál, který zde zažíval premiéru, jsem díky výrobě rozhovorů v backstage neviděl skoro vůbec, což mě trochu mrzí a po nich vystupující Dogu jsem strávil v dlouhé frontě na Pálavské langoše. Tu už jsem letos ale slyšel počtvrté, takže jsem musel víc jak půl koncertu kvůli hladu oželet. Hrála už ovšem za tmy a mohla tak naplno využít všechny své světelné a ohnivé efekty, které daly naplno vyniknout jejich bohatě nazdobené scéně.

Ještě více ohňů a ještě z více stran pak létalo při vystoupení dalších štamgastů, skupiny Traktor. Ti jsou v Záhlinicích jako doma už od prvního ročníku tohoto festivalu a ani letos nemohli vynechat. Kromě oblíbených hitů tady fanouškům tentokrát představili i několik novinek z posledního alba Jungle XXI, čímž bylo vystoupení pestřejší a standartně nejvíce fanoušků přišlo v pátek večer právě na tuhle kapelu, která si tu vydobila velké renomé.

FOTOGALERIE PÁTEK:

Sobota už byla zcela zalitá sluncem a festivalový areál dýchal pohodovou náladou. Té přispívaly mimo jiné i tradiční pivní soutěže s heroickými výkony jejich účastníků a vtipnou moderací Richarda Jaroňka a v neposlední řadě především hudební hvězdy na podiu. Po poledni zde vystoupila např. zajímavá, čistě dámská rocková skupina Kapriola, dále Street 69 nebo tvrdší Rimortis. Zajímavým počinem byl koncert Robo Patejdla, který zde vystoupil s originální kapelou svého zesnulého otce Vaša a dokázal, že v tomto případě rozhodně nepadlo jablko daleko od stromu. Zajímavostí pro hudební fanoušky mohlo být hostování švédského bubeníka Johana Svenssona v této kapele, který jinak doprovází např. světoznámou popovou zpěvačku Britney Spears. Skvělé vystoupení pak předvedli i Patejdlovi slovenští kolegové z kapel Inekafe nebo Tublatanka. Prvně jmenovaní letos slaví 30 let, na podiu se rozrostli o jednoho kytaristu navíc, což dává kapele mnohem lepší živý zvuk i "drajv" a v některých písních to uvolňuje i ruce Vratkovi Rohoňovi, který se tak může chopit jen mikrofonu a být na podiu více pohyblivý.

Tublatanka slaví letos o třináct let více než Inekafe a také se na podiu rozrostla, i když tak trochu neplánovaně. Jak jsme již informovali v předchozím článku, frontman kapely Maťo Ďurinda si při natáčení videoklipu přivodil zranění ruky, které mu stále nedovoluje naplno hrát na kytaru, takže jsme ho letos mohli nezvykle a zcela výjimečně vidět zpívat jen s mikrofonem v ruce a nebylo to vůbec špatné. Na podiu přibyly další dva kytaristi, kteří zastupovali jeho party a Maťo si tak mohl užívat pohybu a díky tomu bylo jejich vystoupení mnohem živější než obvykle. Fanoušci jej mají asi zarytého s kytarou v ruce a pro ty ortodoxní to byl asi nezvyk, který se ne všem musel zamlouvat, ovšem mě to zas až tak nevadilo a přišlo mi to mnohem více energičtější, než když stojí jen za stojanem s kytarou. Tublatanka jinak nezklamala, zahrála spoustu svých dávných legendárních hitů a představila i nový singl Fénix bez krídel, který se kapele povedl a také naživo zní moc dobře.

Večer hlavních hvězd uzavírala svou lidovou veselicí kapela Walda Gang, která je na závěr festivalu téměř ideální. S kytarou jsme zde mohli vidět i nově hrajícího člena Honzu Ondrušku z nedalekého Hulína, kterého jinak známe z jeho domovské kapely Hanz´s Fuckers. Ta bohužel letos není nějak koncertně činná, což je za mě velká škoda. K rozjuchané náladě podpořené alkoholem tyhle rockově laděné "skorolidovky" od Walda Gangu patří a každý si na ně rád zazpíval, zaskákal a po náročných třech dnech na festivalu vymáčknul zbytek posledních svých sil.

FOTOGALERIE SOBOTA:

I přes počáteční nepřízeň počasí se nakonec festival vydařil. V celém areálu i v backstage panovala tradičně dobrá a rodinná nálada, kterou prostě na jiném festivalu nezažijete. Všude vládne pohoda, nikdo si nehraje na nic důležitého a přestože má pořádající tým na svých bedrech velkou zodpovědnost a v průběhu festivalu hodně práce, nedává na sobě nic znát a ještě se všichni většinou usmívají. Ocení to jak návštěvníci, tak kapely a další zainteresovaní, proto se sem všichni každoročně rádi vrací a je fajn tu potkávat ty samé tváře, se kterými se třeba celý rok nevidíte a těšíte se na setkání s nimi právě tady v Záhlinicích. Velký respekt a uznání pak zaslouží hlavní pořadatel Lumír Zakravač, který i přes současné nelehké zdravotní potíže dává festivalu stále maximum energie a spolu se svou rodinou dělá Slavnosti piva pod komínem takovými, jaké jsou. Děkujeme, že můžeme být jeho součástí a už teď se těšíme na další ročník.

Sledujte také náš FACEBOOK, kde kromě jednotlivě rozdělených fotogalerií dle kapel najdete také záznamy živých vysílání z festivalu a během léta zde budeme zveřejňovat také rozhovory s interprety, kteří v Záhlinicích zahráli. Poslouchat je můžete také na SPOTIFY. Těšit se můžete také na souhrnou videoreportáž, kterou zveřejníme také na našem YOUTUBE kanále.