RECENZE: Trautenberk - Vzpoura kanců
Šumavská kapela Trautenberk vydala v říjnu loňského roku své čtvrté album s názvem Vzpoura kanců. Trautenberk v posledních letech zaznamenali raketový nástup na české rockové scéně, což dokazuje především návštěvnost jejich koncertů i zájem a oblíbenost u publika na festivalech a tak se očekávalo, zda s novým albem svou pozici potvrdí či ještě vylepší. Už po prvním poslechu se dá říct, že své fanoušky kapela určitě nezklamala a nahrála své doposud nejlepší album.
Kapela, jejíž vznik se datuje někdy k roku 2010, začala nabírat naplno obrátky s vydáním alba Himlhergotdonrvetr v roce 2016 a s udáním stejnojmenného hitu do oběhu rádií a sociálních sítí. Většina reakcí na tuhle pecku zaznívala ve stylu "To je tak blbý, že je to vlastně dobrý, " a s čím jiným by měl Trautenberk prorazit, než s údernou hláškou z oblíbené Krkonošské pohádky?! Trautenberk zkrátka najednou zapůsobil jako zjevení a jejich skočný a zároveň tvrdý rockový styl s vlastním pojmenováním "tanzmetal" se rychle u publika ujal. A ujala se i jejich specifická image, kde roli hrají nejen do bavorských krojů oblečení muzikanti a vousatý obtloustlý basista stylizující se do role neodolatelné Aničky hrající v sukních, ale i uvolněné, často až sedlácké texty na vtipná témata. Pokud se u některých kapel používá spíše hanlivě označení agrometal, tak k Trautenberkům by asi tenhle styl sedl nejtrefněji, ovšem spíše v dobrém slova smyslu a bez urážky. Kapela si je totiž dobře vědoma toho, co dělá a do čeho se stylizuje a bere to s humorem sobě vlastním, o čemž svědčí třeba i zapíchnuté vidle na podiu, na které jeden ze dvou zpěváků, Mirek Cisler i hraje nebo ztvárnění videoklipů. Zkrátka neberou sebe ani muziku nikterak vážně, je to kapela spíše zábavná, pro uvolnění atmosféry, zároveň dokáže vyplodit chytlavé a zpěvné melodie i tvrdé a úderné riffy, u kterých se především mladší generace řádně na koncertech vyblbne. Někdo jejich úspěch dodnes nechápe, ale Trautenberk zkrátka našli díru na trhu, protože v Česku takových "estrádních" rockových kapel s vlastní tvorbou zkrátka moc není. Slovenští oblíbenci publika Horkýže slíže taktéž nedělají nikterak intelektuální hudbu, ale dělají odlehečený punkrock s důvtipnými texty, u kterých nemusí člověk nad ničím přemýšlet a stačí jenom se prostě odvázat, pobavit se u toho a třeba i zasmát. Tohle je podobný případ, jen v trochu jiném provedení, ačkoliv srovnávat tyhle dvě party asi úplně nejde.
Na novém albu Vzpoura kanců Trautenberk svůj styl nijak nemění, spíše ho zdokonaluje. Někdy v textech navazuje i na předešlé úspěšné písně (Je Bál), hrají si vtipně se slovíčky (pravěké město Ha je Praha) a většinou se drží tvrdých riffů podladěných kytar ve stylu Rammstein, přičemž zvukově zní deska moc dobře a hudebně zase o něco vyzráleji. Od začátku se jede z ostra songem Žába s jednoduchým, ale zpěvným refrénem, u Doby ledové si zas spousta lidí ráda zatřepe hlavou a víceméně je to deska, na které není slabého kusu a každý ze songů by se na koncertě ujal. Snad výjma písně Hujája, což je taková zpívaná odrhovačka, skrytě pojednávající o tom, co je nám v dnešní hyperkorektní době tak nějak plíživě zakazováno.
Na desce je i několik hudebních hostů, přičemž těmi nejvýraznějšími jsou pěvci od Tří sester Fanánek a Supice, kteří si zahostovali ve své "vlastní" písni, tedy coveru písně Král Šumavy, čímž tento titul , alespoň na rockové scéně, kapela Trautenberk od Tří sester pomyslně převzala. Mimochodem cover s novým textovým dovětkem v závěru je dost zdařilý a zní dobře i ve tvrdším zpracování. Dalším ze slavných hostů je např. Matěj Homola z Wohnoutu, jehož part mi ovšem v písni Noční hlad příjde docela jako zbytečná nástavba a Yetty z kapely Morčata na útěku, kdyby nebyl napsaný v bookletu, tak bych asi ani nepostřehl, že ve stejné písni někde zpívá také :-)
Za zmínku stojí i povedené výtvarné ztvárnění bookletu s pořádně nasranými kanci a hlavně jeho obsah, který se trochu vymyká jinak tradičnímu přetištění textů písní. Namísto nich je zde vepsán sáhodlouhý, tak trochu pohádkový příběh, který se tématicky dotýká každé z uvedených písní a plynule v něm na ně navazuje, takže z desky Vzpoura kanců dělá víceméně koncepční album :) Stejně jako textová stránka kapely, tak i tento příběh je vtipně a důmyslně pojat a slouží zkrátka na odlehčení. Přečíst ho na jeden zátah sice chvíli trvá, ovšem nápad je to velmi podařený.
Deset písní, které na nové album kapela Trautenberk zplodila se vydařilo. Některé byly nahrány a vydány už dříve jako singly (Jelito, Buržoust), takže publikum už je zná i z koncertů a už při poslechu nemají takovou tu čerstvou sílu, nicméně zbylých osm kousků vyznívá svěže a dá se říct, že kterákoliv z nich se asi u fanoušků na koncertech ujme. Dá se říct, že kapelu na nadcházejícím turné k nové desce čekají dobré časy!
