KAMÍNKA KEMP 2026: Legenda ožila!

Po dlouhých sedmi letech se příznivci rocku a piva dočkali znovuobnovení oblíbeného hudebního festivalu v areálu Kamínka u Roštína. Nový pořadatelský tým si dal za cíl oživit tuto legendární akci uprostřed chřibských lesů se zachováním ducha předešlých ročníků, proto nesl festival Kamínka Kemp v názvu podtitul Pivní slavnosti. Hlavním lákadlem byl samozřejmě bohatý hudební program, rozložený do pátku a soboty. Na své si však přišli i pivní gurmáni, kteří mohli ochutnat více než padesát druhů piv – pokud se jim tedy za celý víkend podařilo všechny vyzkoušet.

 A o tom, že po festivalu na tomto místě byl po dlouhých letech hlad, svědčily už při příjezdu od Roštína dlouhé kolony automobilů, tvořící se už od brzkého pátečního poledne a následně hustě zaplněný areál rockovými fanoušky. Ti zde mohli vidět asi doposud největší pódium v historii této akce a aby toho nebylo málo, postavené zde byly dokonce dvě stage. Areál byl velmi pěkně připravený, rozdělen byl hezky na pivní a gastro zónu a dokonce zde byla vyhrazeno i místo, kde se točilo pivo do skla, což se na málokterém festivalu vidí. A co si budem říkat, ze skla to chutná prostě jinak. Jakožto "stará konzerva" oceňuju i fakt, že ještě existují festivaly, kde se nemusí točit do zálohovaných kelímků a nemusí se platit bezkontaktně nějakými náramky, které se musí předem nabíjet. V areálu byl připraven mobilní bankomat pro výběr hotovosti a kelímky se zde také nikde neválely ve velkém množství, všude bylo čisto, takže to jde v dnešní době stále dělat i takto. Samozřejmě pamatujeme i doby, kdy se tu stanovalo přímo v areálu a kapely měly šatny v dřevěných srubech, takže byly všem fanouškům na dosah. To už by ale při dnešním počtu návštěvníků a nabídce služeb asi nebylo možné a tak už se několik let předchozích kempuje na nedaleké louce za lesem a myslím, že je to komfortnější pro všechny. Backstage navíc letos byla vymyšlená poprvé úplně luxusně z boční strany areálu doslova v lese, což jí dodávalo až poměrně relaxační ráz. Dnes už se sebou vozí kapely daleko víc techniky a rozšířené týmy a všem by už sruby uvnitř areálu kapacitně asi nestačily. Letos kapely najely dodávkou až k pódiu, mohly složit aparát a měly zde vše na jednom místě, včetně cateringu. Bohužel jim zde odpadl onen pověstný "zážitkový program" přespávání přímo v chatách, na který spousta z nich z minulosti často ráda vzpomíná. Ale ty doby už jsou zkrátka pryč.

A kdože zde letos vystupoval? Program na velkém pódiu začínal už brzy v pátek po obědě a otevírala jej pro české publikum asi úplně neznámá partička Mike Grabow & The Chili Bombs, původem z USA a Mexika. Kluci hráli takový ten správný country rock, který si dokážu představit někde v baru na Route 66 a nápad pozvat je sem nebyl vůbec špatný. Na tak velkém pódiu možná ještě nikdy nehráli, ovšem jako otvírák programu to znělo super a jejich chvíle měla teprve přijít. Připraveno pro ně totiž bylo zmiňované druhé menší pódium v protilehlé části areálu u restaurace, kde po zbytek pátečního odpoledne a večera vyplňovali pauzy mezi kapelami, které se měnily na hlavní stage. A o tom, že jejich sláva narůstala s přibývajícím alkoholem v žilách návštěvníků, asi netřeba hovořit :-) Večer už zde zněly známé hity jako Sweet Home Alabama a pařilo se na ně o sto šest.

Zpět ale k pátečnímu odpoledni. Zde byla po Američanech na programu již česká kapela Forrest Jump a ta se zde díky opírajícímu sluníčku asi pěkně zapotila. Představila zde nicméně řadu nových songů ze svého nejnovějšího alba Zítřek být nemusí, představila rovněž i nového basáka Mirka Andrassyho, kterého znají někteří fanoušci zejména jako kytaristu kapely Porta Inferi a který nahradil dosavadního baskytaristu Aleše Kuču. No a jelikož i ten "šel zrovna kolem", dal si s nimi v závěru taky jednu skladbu, jako vzpomínku na své předchozí působení :) Nechyběly opět ani sličné roztleskávačky, které už ke kapele na koncertech patří, fanoušci si jejich set užili a tak se dá považovat první vystoupení kapely Forrest Jump na Kamínce za úspěšné.

Následující Turbo jsem chytnul jenom v začátku, neboť jsem pak ještě musel krátce z místa odjet, ovšem nový frontman Radek Zíka si pochvaloval, kolik zde již v tak brzkou páteční hodinu je lidí. I z ohlasu ostatních fanoušků se zdá, že změna na postu zpěváka by mohla být ku prospěchu, ovšem osobně jsem téhle kapele nikdy nějak moc neholdoval, takže se nebudu pouštět do větších rozborů :-)

Při opětovném příjezdu zpět na Kamínku mi však spadla brada z toho, kolik lidí se nacházelo pod pódiem při koncertu kapely Alkehol. Kamínka byla v tu chvíli už docela narvaná a na tuhle partu vytvořila kolem šesté hodiny odpolední parádní atmosféru, kterou si kluci evidentně užívali. Alkehol se sebou vždy přiveze dobrou náladu a tady ji mohli rozdávat ve velkém. Tohle byl prostě návrat do starých časů a tak trochu nostalgicky mě i těšilo, že se to pořadatelům podařilo na tomhle místě znovu zresuscitovat.

V rozjeté atmosféře pokračoval Walda Gang, který už měl krásně připravenou půdu a mohl spustit svůj flašinet, který jede sice už několik let stejný, ale lidi to pořád baví a rádi si na to zajuchají. Zkrátka festivalová klasika, která nezklame.

Vrcholem pátečního večera mělo být vystoupení kapely Škwor a zdá se, že bylo vrcholem i celého festivalového víkendu. Tahle parta je prostě ještě o něco dál, přivezla sem povedenou show a spousta fanoušků přijela v pátek hlavně kvůli ní. Petr Hrdlička zde zrovna slavil narozeniny, takže byl ve velmi uvolněné náladě, atmosféra byla vynikající, kapela předvedla průřez její bohatou tvorbou a jelikož jí není v posledních letech už tak všude plno, tak je prostě neokoukaná a lidem vzácnější. Na podzim vydává novou desku, ze které pár dní před festivalem zveřejnila pilotní klipový singl s názvem Na hraně. Tuhle pecku na Kamínce sice živě ještě nepředvedla, ale zní opět moc dobře a určitě je na co se těšit.

Páteční sérii zakončila šumavská kapela Trautenberk, která sice měla mírné zpoždění, neboť přejížděla ještě z festivalu Hrady.cz na Veveří, ale svůj set odehrála se ctí, bylo to vtipné, energické a užili si jej všichni přítomní, kteří ještě po Škworu neodešli.

Na sobotní program jsem dorazil ve chvíli, kdy na pódiu již řádila kapela Harlej a pod ním bylo už opět řádně narváno. A to kluci vystupovali už v brzkém čase 13:30. Čekal je bohužel také další přesun na brněnské Veveří a asi sami nečekali, kolik na ně v tuhle dobu příjde lidí. Harlej však fanoušky hodně láká a patří k předním českým rockovým kapelám, takže tady nebylo pochyb o tom, že by hráli pro prořídlé a po včerejším mejdanu ještě neprobuzené publikum. Naopak atmosféra byla opět špičková, polední slunce sice hudebníky pěkně grilovalo, ale i tak do toho dali všechno a kytarista Tonda Rauer se dokonce v jednu chvíli vydal hrát i do davu mezi lidi. Přestože sobotní program teprve začínal, už teď měl za sebou jeden z vrcholů.

K odpolední pohodičce a mírnému vydechnutí pak posloužila kapela Mňága a Žďorp, která nikdy nezklame a frontman Petr Fiala opět předvedl energické vystoupení prokládané svými vtípky. Nechyběla spousta známých hitů, které člověk chtě nechtě musí znát i z rádia, takže si je i u pivečka mohl s valašskou kapelou pobrukovat.

Následovala kapela Panoptiko, kterou má české publikum čím dál radši a rovněž na Kamínce sklidila velký úspěch. Na festivalech jsem ji potkal letos už asi potřetí, tudíž o ní asi nenapíšu nic nového. Jak by jen řekl Vladimír Železný v jeho legendárním TV pořadu Volejte řediteli: "Lidé to chtějí!"

Jedinými slovenskými zástupci v letošním line-upu byli Desmod. Ti na tomhle místě také už zažili spoustu krásných koncertů a přestože se jim malinko od té doby obměnila sestava, frontman Kuly všechny tyhle akce pamatuje a i v našem rozhovoru rád na stará léta zavzpomínal. Kapela jinak předvedla průřez svými hity a u zdejšího publika jim oblíbenost evidentně za ty roky nijak neklesla.

Dogu už jsem viděl letos asi taktéž potřetí a proto jsme odložili foťáky a kamery a jako za starých časů jsme vyrazili se starou partou užít si jejich koncert do davu z předních řad. Na téhle muzice jsme i na tomhle místě vyrůstali, zažili tu spoustu hezkých akcí a historek a přestože už je to všechno pryč, i tímhle způsobem, kdy jsme si tu na Izziho a jeho partu znovu zahrozili, jsme si tyhle, pro nás zlatá léta, připomněli.

Závěrečným koncertem víkendu pro nás byl Visací zámek. Tuhle bandu jsme viděli před měsícem na Dřevorockfestu a udělala na nás velký dojem svým energickým vystoupením a tím, jak dokázala strhnout dav. Tam to bylo za světla, nyní Visáči dostali příležitost v nejlepším čase za tmy a bylo to opět perfektní. Lidi se bavili, pogovali, hity jako Cigára, Traktor nebo Známka punku si zazpíval snad každý a krásně tím vyvrcholil sobotní nadupaný program. Za ním pomyslně zabouchla dveře severomoravská kapela Bastard, ovšem ta už hrála pro vytrvalé a ani nám už se bohužel nechtělo na její půlnoční koncert po náročných dvou dnech čekat.

Počasí vyšlo po oba dny dokonale, atmosféra zde byla neopakovatelná a nadšené z ní byly i mnohé vystupující kapely. Nadšený jsem byl ze znovuobnoveného festivalu na Kamínce i já. Celé to klaplo moc hezky, organizace bezchybně zvládnutá, lidi byli skvělí, krásně se bavili a s tak dobře naladěným publikem i při focení jsem se už dlouho nesetkal. Festival v tomto prostředí má zkrátka své kouzlo a nepochybně na Kamínku patří. První ročník v jeho nové éře se povedl na jedničku a má našlápnuto k napsání dalších úspěšných kapitol v historii rockových akcí na Kroměřížsku.

Fotogalerie budou ještě průběžně doplňovány, níže zatím hrubý nástřel :) Fotoalba dle jednotlivých kapel pak budou přibývat i na facebooku musicreport.cz Návrat rockového festivalu na Kamínku jsme si nenechali ujít ani s kamerou, takže se můžete brzy těšit i na videoreport s ohlasy kapel a fanoušků.

FOTKY Z PÁTKU ZDE!!!

FOTKY ZE SOBOTY ZDE!!!