LUCIE slaví 40 let s mnoha hosty a velkolepou show - REPORT z Brna!

Jakub Malenovský
před 3 dny
Minut čtení: 5

Další z českých velkých kapel, která se dopracovala až k významnému milníku čtyřiceti let své existence je Lucie. Přestože se během kariéry kapela dočkala několika personálních rošád i jednoho zmrtvýchvstání, podařilo se jí v závěru letošního roku uspořádat několik velkých halových koncertů po největších českých městech a tohle úctyhodné jubileum oslavit. Největší ránou pro všechny fanoušky byl jistě odchod Davida Kollera v loňském roce, v němž kapela ztratila zpěváka a bubeníka v jedné osobě. Toho nahradil Viktor Dyk, s nímž Lucie doposud nahrála pouhé dva singly a tak se očekávalo, jaký o letošní koncerty bude divácký zájem.

A fanoušci v tom kapelu, jak se prozatím dá usuzovat podle dvou proběhlých koncertů v Ostravě a Brně, nenechali. Navštívil jsem druhý koncert v Brně a místní svatostánek hokejové Komety, nyní oficiálně nazývaný Winning Group Arena, byl zcela zaplněn. Atmosféru kapele fanoušci připravili přívětivou. Někdo se možná přišel podívat na nového zpěváka jen ze zvědavosti a udělat si obrázek, v jaké se nyní kapela nachází formě, jiní si zkrátka přišli poslechnout své oblíbené písně, nehledě na to, kdo zrovna stojí za mikrofonem. Jelikož se však jedná o první velké veřejné koncerty v tomto novém složení, zvědavost asi převažovala u všech.

David Koller byl zkrátka ikonická postava v téhle kapele a spolu s Robertem Kodymem jí utvářel tzv. ksicht. Jeho barva hlasu je rozpoznatelná už po prvních tónech zpěvu a v Lucii, ať chceme nebo ne, s odchodem jeho hlasu jakoby ztratili i jeden pomyslný hudební nástroj. Odchod zpěváka je vždy citlivá záležitost a fanoušci ji špatně snášejí. Kytaristu nebo bubeníka nahradit většinou jde méně bolestně, protože pro mnoho posluchačů zní kytara jako kytara a buben jako buben, ale pokud si zvyknou na určitý hlas, zní pak prostě kapela s novým zpěvákem většinou úplně jinak. Tak to ale holt někdy chodí a mnoho kapel se s tímto muselo popasovat. Někdy jsou to změny naopak k lepšímu, jindy nejsou náhrady tak výrazné, ale většinou skalní fanoušci kapelu podrží a jede se dál.

Lucie má výhodu v tom, že jí zůstal druhý výrazný pěvec v podobě Roberta Kodyma, což je minimálně polovina úspěchu už na startovní čáře nové éry a zbytek muzikantských osobností ze stálé sestavy se rovněž nezměnil. Za bicí usedl prověřený bubeník Štěpán Smetáček a kapela hlásala do světa, že se momentálně v tomto složení cítí na zkouškách i na pódiu snad nejlépe, jak kdy mohla. Chemie mezi spoluhráči je rovněž důležitá a zdá se, že v tomto směru to funguje.

A jak tedy probíhaly čtyřicetileté oslavy v Brně? Publikum rozehřívala trojčlenná kapela Doctor Victor, v jejichž frontmanovi a šikovném kytaristovi Vojtovi Burešovi se shlédl Robert Kodym, který jej angažoval letos i do Wanastowých Vjecí a vzal jej i jako hosta na toto turné. Kapela si užila svou půlhodinku, během níž rozehřála fanoušky, kytaristi efektně zatřepali hárem a rozloučili se coverem písně Purple Rain od Prince. Bureš poté ještě překvapil kvalitním odmoderováním interaktivní vědomostní soutěže pro fanoušky, čímž se efektně vyplnila pauza před nástupem hlavních hvězd a všechno jelo jak na drátkách. Krátce po osmé hodině už hala potemněla, rozeznělo se intro, rozzářily se velké obrazovky na podiu se světelnými efekty a pětice muzikantů odstartovala své vystoupení hitem Černí Andělé. Poněkud překvapivý byl nástup bubeníka Štěpána Smetáčka, který první píseň odehrál na akustickou kytaru a jeho bubenické party byly nasamplované, což bylo na úvod poněkud zvláštní, ale asi to mělo svůj důvod. Poté už však usedl za svou bicí soupravu, která byla umístěna na výsuvné plošině a většinu koncertu pak odehrál nad hlavami svých spoluhráčů, houpající se pouze na lanech. Při jednom jeho sólovém partu to byla podívaná vskutku efektní. Podobných technických nápadů a vymožeností bylo na pódiu mnoho a po technické stránce byl koncert na vysoké úrovni. Kvalitní světla a zvuk už se u kapel této velikosti tak nějak očekávají, nicméně Lucie a její tým povýšili show ještě o další zajímavé prvky, ať už to byly výsuvné hydraulické plošiny s muzikanty, otočné přídavné pódium uprostřed haly, pohyblivé obrazovky nebo robotická výsuvná ramena, která dotvářela neopakovatelnou atmosféru pomocí světelných efektů. Něco podobného ještě žádná česká kapela nepoužila a fanoušci tak žasli nad tím, co vše se dá ještě během koncertní show vymyslet. Ke každé z dvaadvaceti odehraných písní byla vymyšlená jiná dramaturgie a diváci se rozhodně nudit nemohli.

Koncert krásně plynul a jeho přídavným kořením byla i účast mnoha hostů na pódiu. Prvním z nich byl Michael Kocáb, který s kapelou odzpíval hitovku Šrouby do hlavy a přestože se mu po první sloce nějak zřejmě porouchal mikrofon, byla jeho přítomnost jak pro kapelu tak i pro fanoušky významná. O něco více to pak s kytarou rozjel v písni Krev a r´n´r jeho spoluhráč z Pražského výběru Michal Pavlíček, kterým však seznam hostů zdaleka nekončil. Na scéně se během večera objevila i zpěvačka Lenny, která si s Lucií střihla píseň Chtěli jsme lítat a poté i jejich nejnovější píseň Marie, v jiné písni s dívčím jménem Lucie nastoupila i původní sestava této kapely v čele se zpěvákem Michalem Penkem a pro muzikanty byla neméně důležitá i přítomnost jejich dětí, které jim zahostovaly v několika písních, přičemž v písni Sen je doprovodily i na hudební nástroje. Obdivuhodné je, že na nich nebyla znát žádná tréma nebo nervozita a před tak početným publikem si všichni počínali zcela suverénně. Asi správné muzikantské geny. Jednu pecku si pak s Lucií zahrál i zmíněný Vojta Bureš.

Zajímavá byla i akustická vsuvka zhruba uprostřed koncertu, kterou kapela odehrála na zmíněném otáčejícím se pódiu. Dle slov Kodyma je to poprvé, co akustické písně zařazují na koncertech a i tahle část byla zajímavým oživením večera. Písně Tereza a Sen v tomto podání zněly skvěle a v doprovodu Michala Dvořáka na tahací harmoniku a s krásnými světelnými efekty, které dotvářely atmosféru, to byl jeden z nejlepších okamžiků koncertu. V průběhu večera zazněly snad veškeré zásadní písně z historie kapely včetně dvou nejnovějších singlů. Závěr koncertu pak patřil hitovce Amerika, ve které nastoupili na stage všichni sezvaní hosté, což bylo opravdové grande finale. V přídavcích pak zazněly ještě pecky Dotknu se ohně a Medvídek a publikum mohlo odcházet s tím, že mu kapela během dvouhodinové show předvedla asi to nejlepší ze svého repertoáru.

A jak obstál Viktor Dyk? Obstál a myslím si, že v budoucnu to bude fungovat. Před koncertem jsem si říkal, že se oprostím od nějakého srovnávání s jeho předchůdcem, nicméně ubránit se tomu asi nešlo. Veškeré kultovní hitovky této kapely má prostě léta posluchač zafixované s nějakým hlasem a když je pak slyšíte v jiném znění, naběhnou vám zkrátka momenty, kdy si říkáte, že to buď je a nebo není ono. Viktor Dyk je bezesporu kvalitní zpěvák a těším se na novou tvorbu s Lucií, kdy na nějaké srovnávání už nebude prostor. Na tomto koncertu jsem však měl pocit, že většinu písní hlasově táhne více Kodym a Dyk se jakoby vezl jen v tandemu. Nijak starým písním však neuškodil, naopak velmi kvalitně zazpíval třeba baladu Chci zas v tobě spát, která byla paradoxně nahraná na sólovém albu Kollera a Lucie ji později přijala do svého repertoáru, kde zůstala dodnes. Pomalejší písně mu všeobecně seděly více a v nich byl jeho hlas příjemný. Jindy nebyl až tak výrazný a např. v písni Troubit na trumpety by se nám líbilo se mi zdálo, že ji sám ve slokách až tak dobře neutáhne a chyběl tam zkrátka ten původní zvonivý hlas. Dyk s Kodymem mají přibližně podobnou barvu hlasu a v písních, o které se pěvecky dělili, nebyl žádný problém a tam Lucie zněla jako Lucie. Stejně tak v momentech, kdy se při refrénech přidala celá kapela. Nové písně Marie a Krása a zázrak a tajemství se rovněž povedly, takže není důvod Lucii nijak zatracovat a určitě je vhodné udělat si vlastní obrázek až po návštěvě nějakého koncertu. Tohle turné je výroční, tudíž se srovnávat staré písně v novém podání určitě budou, ovšem až po vydání avizovaného alba R.A.D.O.S.T. a následném turné k němu se skutečně projeví potenciál nového frontmana. Nyní na sklonku roku 2025 se zdá, že kapela je pevná v kramflecích, návštěvnost turné jí jistě vlije čerstvou krev do žil a můžeme s napětím očekávat, jakou novou tvorbou své věrné posluchače obdaří.