Většina písní na novém albu Harleje má potenciál stát se hitem
Skupina Harlej v letošním roce slaví 25 let existence. V těchto dnech měla brázdit velké české haly se svým doposud největším tour, aby tohle krásné výročí spolu se svými fanoušky oslavila. Stihla však odehrát pouze jeden koncert, než přišla doba koronavirová. Svým fanouškům ale nadělila začátkem letošního jara alespoň novou, v pořadí již třináctou desku s názvem Smutku dávám sbohem, jejímž poslechem si mohou zpříjemňovat pobyt v domácí karanténě. Většina z nových jedenácti věcí se opravdu příjemně poslouchá a zabírá na první poslech.
Harlej tentokrát vsadil ještě více na melodičtější notu. Sice trochu i ubral na tvrdosti, ale z nových písní ja zase cítit vyzrálost a skladatelský um. Ať už co se týče muziky, jejímž výhradním autorem je kapelník Tonda Rauer anebo textů, kdy se k Harleji vrátil "na plný úvazek" textař Tomáš Miřátský, jenž stál za úspěchem písní této kapely od ranných let. Tahle spolupráce zkrátka funguje v Harleji nejlíp a jde vidět, že pokud si tyhle dvě položky sednou dohromady, má většina písní na nové desce potenciál stát se hitovkou. Rozestup mezi alby je tři roky, což je v historii kapely zatím nejdéle, neboť chrlila nový materiál celkem pravidelně po roce, maximálně dvou. Nyní tedy stačily nové hudební nápady pěkně uzrát a na desce je to znát. Každá z nových písní má něco do sebe, převážná většina by se chytla i na koncertech, pecky mají melodické zpěvné refrény a zkrátka jim nechybí nic, co by bigbítoví fanoušci nemilovali. Zvukově sice trochu zaostává za některými českými kolegy, v mnoha písních jde slyšet hodně i akustická kytara, což je zajímavým zpestřením u jinak většinou tvrdě znějící kapely. Trochu v nich jde cítit závan poslední desky Brainu, která vyšla po smrti bývalého zpěváka Harleje Vládi Šafránka a jejíž vydání má na svědomí právě skladatel a kytarista Tonda Rauer. Ten se nechal slyšet, že album Smutku dávám sbohem je pro něj příliš osobní a kdo zná souvislosti, tak asi tuší, proč tomu tak je. Mnoho písní je díky tomu více procítěnějších a je cítit, že se zde skladatel ve tvůrčí fázi s něčím vypořádával.
Album má ovšem optimistický název Smutku dávám sbohem a ten víceméně hovoří za vše, stejně jako minimalistický booklet, jehož dominantou je pouze jednoduchý usměvavý smajlík. Ten se mimochodem na obalu alba Harleje nevyskytuje poprvé, když podobný motiv zvolila kapela i na desku Čytři z punku a pes. Nicméně hudba se dělá pro radost a tohle je jasný a všeříkající signál :-)
Album otevírá píseň Další rána, která začíná nejprve pozvolným intrem doprovozeným akustickou kytarou, aby se pak rozjela v téměř punkovou nářezovku, tak jak se sluší a patří otevírat rockové album. Na úvod tedy zařazena asi nejtvrdší píseň. Následuje volnější hitovka Nejsem zklamanej, která vyšla už jako singl ještě před vydáním alba a patří k jednoznačně největším tahákům na desce. Velkou hitovkou se okamžitě po zveřejnění stala i Tráva, která začala rotovat v rockových rádiích a patří k těm, jejíž melodie a refrén zaleze posluchači okamžitě pod kůži. Tahle píseň měla mimochodem patřit právě na poslední album Brainu a na textu i hudbě se podílel i zesnulý zpěvák Vláďa Šafránek, nicméně více se údajně hodila právě do repertoáru Harleje. Nebylo by jistě špatné slyšet ji zazpívanou i ze Šafránkových úst, každopádně i Tomáš Hrbáček si s ní poradil skvěle a tahle pecka z koncertního playlistu kapely v budoucnu asi jen tak nevypadne.
Vláďa Šafránek ke kapele neodmyslitelně patřil i po jeho odchodu a text k písni Až tady jednou nebudu jakoby nadiktoval Tomáši Miřátskému rovnou z nebe. Navzdory tématu se pak nese v docela veselém duchu. "Bye bye, posílám pozdravy z ráje, mají tu soukromou pláž a z Kuby kiwi tu zraje. Bye bye, občas tu zaslechnu Harlej, zpívá ho andělskej chór, v áleji holky se válej." Nelze si zkrátka v současné době představit, že by píseň byla o někom jiném.
Na novou desku si muzikanti z Harleje pozvali i zajímavého hosta. Je jím harmonikářka Supice z kapely Tři sestry, která zazpívala v písni A já tě nechci a doprovodila ji i na harmoniku. Díky tomu vznikl partnerský battle duet s Tomášem Hrbáčkem, soundem připomínající právě její domovskou kapelu. V podobném duchu se sice nese i píseň Háskov na posledním albu Třech sester, nicméně na téma neshody dvou partnerů se toho dá napsat fůra a v případě Harleje se to také povedlo. Násedující píseň Smutku dávám sbohem ve mě naopak hned od prvních tónů evokovala repertoár kapely Mňága a Žďorp. Podobnost asi jen čistě náhodná, nicméně i ta dávka "pohodové" melancholie je tam znát. Na zpěvný a melodický refrén sází i povedená píseň Vrátím se zpátky, kde zaujme i povedená kytarová linka.
Jediná píseň, na které se nepodílelo duo Rauer/Miřátský je předposlední Horizont, jejímž hudebním autorem je frontman Tomáš Hrbáček a text napsal Petr Kyrian. Sice je to slušná a tvrdě šlapající pecka, ale do konceptu alba jakoby nezapadala a působí tu pro mě tak nějak navíc. Tomáš Hrbáček jinak na albu podává velmi solidní pěvecký výkon a tahle deska mu fakt sedla. Nejvíce podle mě exceluje v poslední písni Už nevěřím, kde je jeho hlasový projev vzhledem k tématu velmi uvěřitelný a procítěný a ačkoliv Harlej "Smutku dává sbohem", tak na závěr alba zařadil asi nejsmutnější píseň, která je velmi silná a skoro až dojímá. Balady má tahle kapela většinou povedené a tahle se určitě zařadí k těm nejzdařilejším. Je z ní zkrátka cítit nějaký osobní prožitek, který se dotkne i mnoha posluchačů.
Ve finále lze album Smutku dávám sbohem hodnotit velmi pozitivně. Působí skvěle jako celek a je znát, že čím déle jsou čeští muzikanti na scéně, tím vyzrálejší desky plodí. Výjimkou není ani Harlej a třebaže tímhle albem sklouzl oproti dřívějším kouskům na možná více líbivější notu, tak si tím u svých fanoušků určitě neuškodí. Vždyť o to přece jde, aby se muzika líbila tomu, kdo ji hraje i tomu, kdo ji poslouchá. Vybírat pecky z této desky do koncertního playlistu však bude asi velký oříšek. Mnohé z nich by si totiž živé prezentování zasloužily.
Comments