Na podzim roku 2023 vydala kapela Krucipüsk své třinácté řadové album s nekompromisním názvem HovnoZle. Na obalu alba se kapela stylizuje do mladistvé image se skejty a spreji v ruce, v pozadí s logem hozeným do graffiti stylu. Možná by to od legendárního Tomáše Hajíčka někdo mohl brát jako úlet, nicméně svěží a mladistvou energií tentokrát oplývá i hudební obsah desky samotné a pokud někdo po předešlých, poněkud slabších albech už Krucipüsk odepsal, tak tímhle albem kapela hlasitě a rázně hlásá, že je zpátky v sakramentsky dobré formě.
Krucipüsk jsem měl nejradši okolo legendárního alba Druide, což byla hodně úspěšná deska, která kapelu vystřelila, i díky následnému turné s Kabátem, hodně vysoko. Jemu předcházející deska -4- je taktéž moji oblíbenou a ještě nějakou dobu od alba Ahoj z roku 2007 jsem kapelu velmi rád poslouchal. Následující desky už začaly působit poněkud rozpačitě, docházelo i k častým změnám v sestavě a Krusipüsk se stával jakoby méně vyhledávanou kapelou. Koncertů v okolí bylo pomálu a tak jsem na kapelu trochu zanevřel, i když jsem její aktivity a tvorbu samozřejmě dál sledoval. Příjemným překvapením pak bylo až vystoupení na Dřevorockfestu roku 2019, kdy jsem Krucipüsk slyšel po opravdu dlouhé době a navíc spolu s ním na podiu vystupovalo ještě žesťové trio, což dalo písničkám zajímavý šmrnc. Nová energie už se začala projevovat i na následujícím albu Country Hell, ze kterého vzešel např. hit Mamánek a o Krucipüsku bylo najdenou víc slyšet. Pak samozřejmě vše přibrzdil covid, kapela mezitím oslavila 30 let existence velkolepým výročním koncertem, přivedla nového kytaristu a ve své oblíbené datum 1.11. roku 2023 přivedla na svět tuhle fantastickou desku HovnoZle, která mi vyrazila dech.
Od začátku do konce je totiž skvělá, plná skvělých riffů, chytlavých melodií a nápěvů, s perfektním zvukem a hlavně je tam cítit "ten hustej groove", o kterém se zpívá ve známé písni Rock´n´roll to není prdel. Nevím nakolik se na tvorbě podílel nový kytarista David Pavlík, neboť autorství písní se v bookletu neuvádí, nicméně jistý vliv tam určitě bude a je cítit, že ta kapela úplně jinak ožila a zní zase jako v nejlepších letech, která zmiňuji výše. Od období Druida je tohle každopádně nejlepší deska a pro mě osobně spolu se Škworem nejlepší album loňského podzimu.
Už od začátku se po úvodním intru na albu střílí ostrými jako z kulometu, který v titulní písni HovnoZle pomyslně představují kopáky Tomáše Hajíčka juniora, jehož našlapané bicí zní na celém albu opravdu skvěle. Pokračuje se dál stejně zostra v písni Dokud jsem tady, ve které se frontman Tomáš Hajíček sr. pěkně po rockersku vyznává z toho, že své datum kříže nechce znát a hlavním poselstvím je užívání si svého dosavadního života: "Dokud jsem tady a kapela hraje, tak budu zpívat o tom, že kvetou hrábě. Nakonec zmizim, budu v hajzlu, díky za každej večer v rockovým pajzlu." Nijak se neubírá ani ve třetí úderné pecce Free den, která se výborně hodí na rozproudění koncertů, neboť se v ní zpívá: "Dneska si párty užijem" a lidi si v ní můžou hezky zařvat. Následující Chiméry už vyšly jako singl v roce 2021 a dostaly se i na tuhle desku. Zde ovšem s daleko lepším zvukem. Ambice na hit jednoznačná!
Pepa je taková trošku odlehčenější píseň, co se týče textu. Hudebně mi docela připomíná pecku My way z alba -4-. "Čtverce" se mimochodem celé album HovnoZle velmi svým celkovým soundem přibližuje. Lehčí zvolnění pak nastává v písni Zlej kluk, která je více melodičtější a zpěvnější a abych nejmenoval každou pecku až do konce alba zvlášť, shrnu to lehce se slovy, že až do konce tracklistu mě každá pecka na desce baví a každá je něčím zábavná, ať už úderností, riffem, zpěvným refrénem nebo textem. Pořád je tam ten poctivý rockový sound bez nějakých elektro kudrlinek. Vyzdvihnout však musím jmenovitě ještě poslední hitovku s názvem Tohle už znám, která se mi vryla pod kůži hned na první poslech, svoji příjemnou náladou v úvodu a refrénu a naopak kytarovým úderem v kontrastu ve slokách. Zkrátka se to tady sešlo a Hajíček v textu vysázel slova zkušeného zralého muže :-)
Na téhle desce do sebe prostě všechno dobře zapadlo a vzhledem k tomu, že z předchozích alb vzešel maximálně jeden nebo dva koncertní hity, tak na tomhle albu má, bez přehánění, šanci stát se hitem kterákoliv z jedenácti písní. A kapela si je toho velmi dobře vědoma, neboť na podzimním vydařeném turné přehrála novou desku téměř celou. Ty písničky si to totiž zaslouží a Krucipüsk je rázem úplně někde jinde. Pro mě tedy velmi příjemné překvapení a návrat ke kapele, kterou jsem předtím možná už zapomněl poslouchat. HovnoZle totiž teď pěkně nakopává.