REPORT: Krucipüsk a Kurtizány z 25.avenue na společném turné ve Zlíně

Spojení kapel Krucipüsk a Kurtizány z 25.avenue na turné pro letošní podzim mi udělalo radost a nemohl jsem si jej nechat ujít. Obě kapely mám rád a jelikož bohužel u nás na Moravě zas tak často nekoncertují, jsou mi jejich vystoupení i celkem vzácná a neokoukaná. Kurtizány jsem sice letos už viděl na festivalu Hrady.cz, nicméně tentokrát dostaly mnohem větší časový prostor a stejně jako Krucipüsk odehrály ve zlínském Masters of Rock Café plnohodnotný devadesátiminutový koncert. A oba dva stály to za to!

Na tenhle koncert jsem po dlouhé době vyrazil bez foťáku. Chtěl jsem si jej prostě užít z publika od začátku až do konce a nestarat se o další věci. Užil jsem si jej dokonale, nicméně dva po sobě jdoucí koncerty plné úderných riffů, které nenechají člověka v klidu, už mé tělo celkem špatně snáší a už po Kurtizánách mě řádně bolelo krční svalstvo, ke kterému se přidaly znavené nohy v průběhu koncertu Krucipüsku. Holt nemládnem, nicméně i takovýto tělocvik je občas potřeba a u téhle muziky prostě nejde jen tak v klidu stát.

Jako první tedy lehce po osmé hodině vstoupila na podium kapela Kurtizány z 25.avenue. Ta se sebou na tomhle tour přiváží limitovanou reedici kultovního alba 2000? na vinylech a tomuhle albu z roku 1997 věnovala i značnou část svého současného koncertního playlistu. Hned na úvod tedy zazněla i první píseň z této desky Den soud, dále pak Pod bruskou, Maso, O tobě (I o mně), Evelyn i skvělé Woodoo, které jsem konečně slyšel na živo a byla to fakt pecka. Byla fakt radost sledovat kytaristu a kapelníka Tomáše Varteckého, jak drtí tyhle staré riffy a společně s kapelou jim to fakt šlapalo špičkově. Líbí se mi, že spoustu skladeb nechávají tzv. doznít, nejedou podle žádnýho zasr... počítače a je tam i prostor pro přirozenou improvizaci, kdy skvěle sehraná kapela funguje na pouhé nonverbální signály kapelníka. Když se zkrátka na konci některých skladeb chtěl Vartecký se svými vyhrávkami utrhnout ze řetězu, tak to zbytek kapely perfektně dohrál, původní kytarový riff v tu chvíli nahrazovala výrazně drnčící basa a člověk měl tak pocit, že je s jamující kapelou ve zkušebně a jen zírá, jak jim to funguje. Jasně, nehrají ty pecky poprvé, řadu postupů už mají nacvičených, ale na podiu to působí přirozeně a autenticky a je mi to mnohem sympatičtější, než když kapela odehraje píseň na koncertě na chlup stejně jako z CD. Na Kurtizánách mi právě vždycky byla sympatická ta syrovost a údernost, prosté hrábnutí do strun bez nějakých příkras a co si budem nalhávat, Vartecký tu muziku dělat prostě umí, což dokazuje jako skladatel nejen v Kurtizánách. Kapela sice před lety hodně utrpěla odchodem zpěváka Simona, nicméně po nějakém období hledání se teď sestava ustálila a evidentně teď funguje bezchybně. Na frontmana Dana Kurze už si fanoušci taky zvykli, zdá se mi dokonce, že přestal míň řvát a začal se snažit víc zpívat, což je mu ku prospěchu. Úspěšná deska Honzíkova cesta z roku 2020 je důkazem, že to v současné sestavě funguje a fanoušci netrpělivě jistě očekávají jejího studiového následovníka. Předzvěstí nové tvorby by mohla být skladba Stalinovy děti, kterou letos kapela na koncertech představuje a snad se tedy brzy dočkáme i dalších nových písní a s nimi třeba i častější koncertování téhle party. Pecky z Honzíkovy cesty rovněž fungují, možná je současné publikum znalo i více, než právě ty starší, ale playlist byl vhodně nakombinovaný, takže se dostalo na mnoho písní z různých období kapely. Největší a nejznámější hity jako Ubiquity 5 a Omylem pak zazněly na konec jakožto přídavky.

Po půlhodinové pauze pak podium již ovládnul Krucipüsk, který sem přilákal poměrně větší část publika a ti odvážnější pak vytvořili před frontmanem Tomášem Hajíčkem divoký pogující hlouček, který neúnavně řádil po celou dobu vystoupení. Krucipüsk na tomhle turné propaguje především nové album HovnoZle, které se jim opravdu povedlo a dle mého názoru je to od vydání alba Druide! asi nejlepší jejich hudební nahrávka. Prospěla zřejmě výměna kytaristy i delší čas na přípravu nových pecek a na novém albu tak není slabšího místa, což dokazuje i zařazení téměř všech nových písní do koncertního playlistu na tomhle turné. Prostor nedostala snad jen jediná (Ego), jinak byly odehrány včetně intra úplně všechny a stejně jako na desce,i v koncertním podání zněly skvěle. Tenhle přístup opakovaně chválím, protože ne mnoho kapel si troufne na koncertě přehrát celou novou desku. Většinou se odehraje jen pár novinek a pak se sází na klasický průřez tvorbou. Tady novinky víceméně spolu s letitými skladbami z alba Druide! tvořily základ celého playlistu a jen výjimečně dostaly prostor i písně z jiných alb. Těmi namátkou byly např. Pogo, Cirkus dneska nebude, Dědova víra nebo oblíbený Mamánek. Od startu se tedy jelo spíše v rytmech nové desky, když jako úvodní zazněla titulní HovnoZle následovaná výstižnou peckou Dokud jsem tady a pak celkem brzy zazněly i hitovky Druide! nebo Cesta, na které když navázalo již zmíněné Pogo, o melu v publiku bylo rázem postaráno. Kapela mu rozhodně nenechala chvíli vydechnout a pařilo se vydatně až do konce. Lidi reagovali pozitivně i na nové věci a těžko se pak bude nějaká z playlistu časem vyřazovat. Ambice na hitovky jich má spousta. Ty dosavadní jako Láska je kurva, Rock´n´roll to není prdel nebo Keltskej osud si Krucipüsk ponechal na závěr a na úplný konec zazněla další novinka, která se mi z nové desky líbí možná nejvíce a ta nese název Tohle už znám. Na rozloučenou jak dělaná a s poklidným příjemným refrénem.

Současné sestavě Krucipüsku to velmi dobře šlape a to nejen hudebně, ale vypadají dobře i na podiu. Zvolili mladistvou image, která k té muzice celkem sedí a kéž by se tahle současná parta kolem frontmana Tomáše Hajíčka ustálila na delší dobu, protože Krucipüsk už řadu let nezněl takhle dobře, jako teď.