Svatováclavské slavnosti v Kroměříži lákaly na Marka Ztraceného, Citron, Pokáče nebo Fleret
Svatováclavské slavnosti na kroměřížském Výstavišti už mají svoje pevné místo ve festivalovém kalendáři na konci letní sezony a staly se akcí oblíbenou a hojně navštěvovanou. Jeden z posledních open-air festivalů v širokém okolí přilákal i letos mnohdy celé rodiny a party přátel, které si zde užily nejen vystoupení hudebních hvězd, ale i různé zábavné atrakce a širokou nabídku jídla a pití. Počasí pohrozilo jen krátkodobými přeháňkami, nijak však nezabránilo v dobré zábavě několika tisícovkám návštěvníků.
Ti si mohli vychutnat koncerty populárních interpretů a kapel různých žánrů, přičemž ty se odehrávaly opět na dvou podiích. Moje návštěva Výstaviště nastala před odpoledním koncertem Pokáče, což je dnes jeden z nejpopulárnějších písničkářů vystupujících pouze sám s kytarou a to chce mnohdy značnou dávku odvahy. Ačkoliv tenhle borec působí navenek docela nesměle, umí si celkem hezky hrát s češtinou a toho využívá v textech svých písní. Ty si oblíbila i mainstreamová radia, takže jsou celkem hojně hrané, tím pádem se dostanou mezi lidi a popularita je na světě. Na podiu sice nemá takové charisma jako např. Nohavica a jiní staří bardi s kytarou, ale pro mladou generaci je to jakoby jeden z jejich nástupců v tomhle žánru a ukáže čas, zda je to popularita pouze krátkodobá či jakým směrem se jeho další kariéra vyvine. U publika samozřejmě největší ohlas dostala píseň Kočka, ale dokázal pobavit i jinými textařskými šikovnými obraty.
Na pomezí folku a rocku se pak pohybuje vizovická kapela Fleret, která na hlavní stage Pokáče následovala, i když dle slov frontmana Zdeňka Hrachového se cítí duší přeci jen více jako rocker. Mají však svůj specifický styl blížící se k folkloru, což obohacuje i zpívaným moravským dialektem a na české scéně jsou výjimeční. Tentokrát dorazili bez hostující Zuzany Šulákové a zahráli průřez svých nejlepších písní obohacený o ty novější ze zatím posledního alba z roku 2020 nazvaného V podroušeném stavu. Fleret je kapela, která se líbí jak starším, tak mladým a všichni si ji tady jistě užili.
Pár minut po ukončení jejich koncertu už se setměním startovala na vedlejším menším podiu domácí punk-rocková legenda Nšoči a musím říct, že tohle vystoupení jsem si užil nejvíc z celého festivalu a musel jsem si na tu jejich muziku zapařit jako za starých časů. Kapela je teď v hodně dobré formě, zdá se, že po X letech hledání nějakých vhodných členů se jim na delší čas ustálila sestava a šlape jim to perfektně. Základ samozřejmě tvoří dvojice Pavel Knap a kytarista Marty Zdražil, kteří to už spolu táhnou dlouhá léta a je jen škoda, že se jejich tvorba zastavila na třech albech, přičemž to poslední řadové se datuje někdy k roku 2005. Podle mě dnes kapela mohla být někde na úrovni Mňágy nebo Vypsané fixy, ale bohužel tehdá svůj skvělý nástup a potenciál v devadesátkách asi nedokázala dobře zužitkovat. Nicméně dneska jim to hraje jako za mlada a kdoví, co ještě jejich příznivce čeká, i když dnes už dle svých slov hrají jen tak pro radost. I to je ale důležité, protože hudba musí radost přinášet a měli ji i fanoušci po tomto jejich skvělém koncertě.
Poté už se přesunula pozornost na hlavní podium, kde startoval svůj set zpěvák Marek Ztracený s kapelou. To však od začátku trošku vázlo a zpěvák se potýkal hned v úvodu s technickými problémy na zvukovém aparátu, takže v momentě, kdy jsme přicházeli k podiu, zpíval a cappella jen pro prvních pár řad diváků, kteří ho slyšeli. Byla to samozřejmě nutná improvizace a je důležité, že se z toho nepos... a neutekl nervózně do backstage. Naopak se zachoval jako profík a se ctí tu prodlevu, než se zpátky zvuk nahodil, ustál. To však asi netušil, že po pár písních se podobný problém bude opakovat a tuhle improvizaci bude muset předvádět znovu. Nicméně zazpíval si s prvními řadami nějaké lidovky, Vysoký jalovec a pak už se potíže neopakovaly.
Ztracený dokáže diváky zaujmout, především pak dámskou část publika, která tvořila několik prvních řad, show dělá na úrovni, hitovky taky napsat umí a na čele v anketě popularity Slavík je po Karlu Gottovi asi právem i když je mu ještě na hony vzdálený. Nehodnotím teď zpěv, ale popularitu a v současné době asi na české popové scéně není jiný sólový zpěvák, který by takto dokázal zaujmout široké masy publika. Koncert měl poskládaný dobře, show nijak nevtíravá, mě jako rockera to neurazilo a nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Bylo to zase něco jiného a stálo za to to vidět a obohatit si povědomí o české scéně. Líbilo se mi, jak Ztracený dokáže pracovat s publikem, jakou do toho celá kapela dává energii a rozhodně z toho nevyzařovala žádná nudná rutina.
Závěrečný set pak patřil rockerům a to konkrétně kapele Citron. Ta přijela do Kroměříže samozřejmě s Láďou Křížkem a Tanjou na čelních pozicích za mikrofonem, nicméně poprvé zde vystupovali v nové sestavě, kdy už bohužel chyběl zesnulý Radim Pařízek za bicími a jeho krev pak byla na podiu s basou v podobě jeho stejnojmenného syna, který tak zdědil pomyslné kapelnické žezlo. Důležité je, že kapela funguje dál a snad byla i zakopána i jistá válečná sekera s bývalými dlouhodobými členy, kteří teď působí v Limetallu, což se ukázalo na letním společném vystoupení na Masters of Rock, které bylo právě na počest Radima Pařízka staršího. Toho teď za bicími nahradil Zdenek Pradlovský, známý též z působení v Kreysonu. Kapele to šlape, rocková show plná plamenů a s LED obrazovkami v pozadí byla koukatelná, Láďa Křížek teď také vypadá líp, než kdy jindy a Tanja vypadá pořád stejně dobře :) Otázkou je, nakolik je to ještě Citron, nicméně odkaz tam stále je a současní muzikanti těm písním rozhodně žádnou ostudu nedělají.
