Kroměřížské Svatováclavské slavnosti si nenechalo ujít velké množství diváků
Již tradiční a oblíbenou akcí na konci léta se staly Svatováclavské slavnosti na Výstavišti Kroměříž, které si letos připsaly už osmý ročník svého konání a naplno se usadily i ve festivalovém kalendáři. Festival plný dobré hudby, zábavy i bohatého občerstvení, včetně několika druhů a speciálů od moravských pivovarů si i díky návratu hezkého letního počasí nenechalo ani letos ujít velké množství lidí, kteří mohli areál Výstaviště navštívit bez jakéhokoliv omezení kapacity a rozdělování sektorů, jako tomu bylo např. ještě v minulém roce i období nedávném.
O hudební program se postaraly kapely z Česka i Slovenska. Slavnosti zahajovala domácí kroměřížská kapela DneskaNe následována legendárním Yo Yo Bandem. Do areálu jsem však vcházel až v momentě, kdy se na své vystoupení připravovala slovenská kapela Inekafe, která jako jedna z mála v programu oslovila příznivce tvrdších punkrockových kytar. Dle playlistu to bylo asi totožné vystoupení, jako když jsem je shlédnul naposled v červenci na nedalekém festivalu MusicTon, ovšem tady v Kroměříži bylo přeci jen o něco živější publikum, které na kapelu lépe reagovalo.
Na líbivější noty pak lidi naladil zpěvák Xindl X se svou kapelou, ovšem z jeho vystoupení mě oslovilo asi až jen pár závěrečných profláklých hitů, jinak to byl asi nejnudnější koncert z večerního programu. Všechny písně tak nějak monotónní včetně jeho hlasu, pecky sice známé z radia, ale na koncertech, obzvláště festivalových, kdy lidi chtějí spíše pařit a vidět nějakou show, tak moc nefungují.
Skvělou show již za tmy naopak předvedla skupina Mirai, která pro mě osobně byla největším překvapením. Přestože jsem rocker a mám rád kapely tvrdšího ražení, tak musím uznale smeknout klobouk před vystoupením a atmosférou, kterou tahle mladá popová kapela dokázala vytvořit. Jasně, všechno už tu tak nějak bylo, včetně ohňů, vystřelovacích konfet či plavby frontmana na nafukovacím lehátku na rukou publika. Dalo by se říct, že jsme viděli takovou trochu mladou kopii kapely Kryštof, ostatně stejně jako oni pocházejí ze severní Moravy a starší kolegové jim tehdy hodně pomohli, když si je přizvali jako předskokany na turné, ale uznání jim patří především za to, kolik už za svou krátkou kariéru dokázali vytvořit chytlavých hitů a melodií, které ve spojitosti s propracovanou show zkrátka na koncertech fungují. Mirai pak během koncertu zapojili do své show i některé diváky, včetně těch nejmenších a právem se pak stali jedním z vrcholů celého sobotního programu, což bylo znát na odezvě publika.
Tím druhým byla další slovenská kapela No Name. Oproti Mirai přeci jen už daleko více zaběhlí a zkušení harcovníci, kterým tohle vystoupení v pozdnějších hodinách celkem sedlo, publikum už bylo rozjeté a řádně rozjuchané díky předešlým kolegům a nějakým těm promilým v krvi a No Name tak díky tomu rozezpívali a rozhýbali snad každého, kdo alespoň trochu znal jejich známé radiové hitovky. A že jich už za ta léta mají v rukávu hodně. Tohle prostě podvědomě znáš, i když třeba ani moc nechceš :-)
