ROZHOVOR: "Pořádání slavností piva je jeden velký mejdan, v němž nevnímáte dny ani hodiny.&quot

Lumír Zakravač je dlouholetý pořadatel známých Slavností piva v našem regionu. Organizování zábavně hudebního festivalu se již věnuje dvacet čtyři let a v tomto oboru má již nemalé zkušenosti. V současné době se věnuje především přípravám třetího ročníku Slavností piva pod komínem v Záhlicích, které vypuknou již za pár dní. I v tomto pro něj hektickém období si našel čas, aby čtenářům objasnil, co pořádání takovéhoto pivního festivalu skýtá. Náš rozhovor pak ani nemohl probíhat jinak, než u piva.

Lumíre, ještě než se dostaneme k letošním Slavnostem piva pod komínem, pojďme si trochu říct, co vlastně pořádání hudebního festivalu obnáší. Jak dlouho dopředu trvají přípravy takové akce? Program musíme zařizovat na rok dopředu a už teď máme víceméně hotový program i na rok 2020. Dobrých kapel je ovšem málo a festivalů čím dál více, takže málokdy se podaří zajistit nějaké exkluzivní vystoupení.

Jak moc je v dnešní době obtížné sjednat kapely, o které máte zájem? Za ta léta už máme s mnoha kapelami docela dobré vztahy, s některými až nadstandardní a kamarádské, proto ta jednání nejsou zas tak těžká. Vždycky je to o vztazích. Máme zájem na tom, aby kapely u nás byly v pohodě a v klidu a aby měly komfort, který si zaslouží. Nešetříme na zvuku, na světlech na podiu ani na cateringu. Teď máme krásné zázemí v záhlinickém pivovaru a myslím, že se k nám kapely rády vrací.

Dokážeš srovnat cenové podmínky kapel v minulých letech a dnes? Izzi z Dogy v našem nedávném rozhovoru tvrdil, že kapely v současnosti podražily o sto procent. Jak na to jako pořadatel můžeš reagovat? Je pravdou, že cenovky se posunuly hodně vysoko. Asi to souvisí s tím, že pořád v televizi říkají o tom, jak se mají všichni dobře (úsměv). Takže kapela, která nedávno brala 50 tisíc, dnes bere 150 tisíc apod. Nemůžeme ale kvůli tomu nějak drasticky zvedat vstupné, protože lidi si dnes můžou vybrat, na jaký fesťák půjdou. Je to spíš o tom, poskládat ten program tak, aby byla na konci viditelná alespoň nějaká nula v návratnosti. Kapely ale dnes hodně i zkvalitňují tu svoji show a dbají na svoji prezentaci, takže je jasné, že s tím souvisí ty jejich náklady. Dnes jsou standardem pyro show, světelné efekty a velké scény, takže to bych neviděl jako problém. A jak na to reagovat? Můžu např. pozvat jednu velkou kapelu, kterou doopravdy chci a přizpůsobím tomu zbytek programu. Jenomže ta kapela mě bude stát takové peníze, za které dnes zaplatím program celého jednoho festivalového dne. Je proto potřeba to poskládat tak, aby to mělo nějakou ekonomickou logiku a lidi se bavili po celou dobu akce, ne jen na jednu hlavní kapelu. Navíc na našich Slavnostech piva není ta muzika úplně prvořadá. Zakládáme si i na těch ostatních věcech okolo, aby se zde lidi cítili dobře a byla to pohodová akce, o které řeknou svým známým.

Jak moc pomáhají sponzoři? Je těžké je pro takovou akci najít? Těžké to je. Jsme pivní festival, což zajímá samozřejmě pivovary, ale např. banka nebo VZP do podobné akce asi nepůjde, protože to je jakoby „proti zdraví“. Spousta firem sice dnes funguje dobře, ale asi očekávají i ty horší časy, takže šetří a shánění sponzorů není jednoduché. S našimi známými partnery ale fungujeme na dlouhodobější bázi, proto nemusíme dnes oslovovat nějaké nové sponzory. Mnoho z nich naši akci pojímá i jako takový firemní večírek, ke kterému jim vytvoříme zázemí a po vzoru ostatních festivalů se snažíme udělat takovou zážitkovou akci pro naše partnery a zaměstnance firem, což se osvědčilo a rádi toho u nás využívají.

Kromě kapel jsou tu ale samozřejmě další organizační záležitosti. Co všechno musíš před festivalem zařizovat, aby akce klapala bez problémů? Když máš hotový program, potřebuješ samozřejmě zajistit místo a zajistit jej tak, aby to mělo hlavu a patu. Tzn. rozkreslit plány tak, aby se vědělo, kde bude stát který stánek, zajistit stánkaře, catering, pivovary, podium, velkoplošnou obrazovku a další techniku. Dále se s policií domlouváme na dopravním omezení tak, aby byla zajištěna bezpečnost návštěvníků. Proto bude v době konání festivalu omezena v Záhlinicích rychlost na 30 km/h. Musíme se také domluvit na parkovacích místech a personálním obsazení festivalu, dále vymyslet nějaký doprovodný program a důležitá je i propagace. Našim hlavním reklamním mediem je hlavně facebook, o který se stará syn Kuba a já si nejvíce cením i takové té šeptandy, když si o akci lidé řeknou mezi sebou, že ten festival nějakým způsobem funguje a i díky tomu můžu říct, že už i roste. Vážím si také velmi spolupráce s městem Hulín a panem starostou, který nám vychází ve všem vstříc. Pak už je to jen na počasí a na lidech, jestli přijdou.

Jak velký je váš organizační tým?

Počítal jsem, že je to nějakých 130 lidí, kteří musí zajistit chod festivalu z pohledu točení piva, zázemí, ochranky, zdravotníků atd., takže to není úplně malý počet. My ten pořadatelský tým neměníme. Máme 12 let stejného zvukaře, LED obrazovku 15 let a sázíme na to, že už to máme vychytané a dobré věci se nemění. Ten tým už je tak sehraný a každý víme, kdo má co na starosti, že už to řešíme spíše jako naše hobby.

Na Slavnostech piva se podílí celá vaše rodina. Jak moc to zasahuje do chodu v domácnosti? Řekl bych, že zásadně Ale děláme to už 24 let a vždycky jsme to dělali v téhle sestavě. Bylo i hůř. V začátcích sice byly děti malé, ale postupem věku už jsme i s nimi začali konzultovat program. Vždycky jsou to samozřejmě nervy, jestli to všechno vyjde ohledně počasí a návštěvnosti atd., takže je to takový zdravý rodinný adrenalin, ale vládne u nás demokracie, takže vždy, když je nějaký dobrý nápad, tak ho většinou zrealizujeme. Ve skutečnosti ten festival děláme ve čtyřech lidech, kdy tu organizační záležitost máme na starosti já se synem a manželka s dcerou mají pak na starost převážně zázemí pro kapely a VIP zónu během festivalu, což taky není jednoduché. Víceméně nejraději máme ten oddych na konci května, ovšem jeden ročník končí a přípravy na další vzápětí zase začínají.

Plánuješ, že by jednou tvoje děti pořádání festivalu převzaly a směřuješ je k tomu už nějak teď? Určitě. Já se na to úplně těším, až to předám a snad dostanu někdy volňásek a půjdu se podívat (smích). Někdy v blízké budoucnosti bych to určitě chtěl předat mladší generaci. Trošku přicházíme na to, že oni to vidí trošku jinak a Kuba má trochu jiné názory na kapely. Já se přiznám, že v tomhletom smyslu jsem trochu konzervativní a pro mě je to o těch lidech dejme tomu 30+ a myslím, že je to taková cílovka, která by tam měla zůstat. Možná ale přijde doba, kdy ten program omladíme a pozveme kapely, které nalákají lidi okolo dvaceti let. Možná, že už něco vymyslíme na příští rok. Neříkám, že ten program úplně změníme, ale určitě něčím takovým oživíme.

Spousta návštěvníků si právě tu rodinnou atmosféru na vašich akcích pochvaluje. Co děláte jinak než ostatní pořadatelé, že to takto funguje?

My nejsme festival, který je založen čistě jen na muzice. My chceme být spíše pohodovým pivařským festivalem a pivo je pro nás důležitější. I proto jsme teď usazeni v areálu skvělého záhlinického pivovaru. Dbáme i na ten doprovodný program, aby se lidi bavili. Loni jsme lezli na komín ve stylu Postřižin, byl tu Dominik Hašek na oslavu 20 let Nagana, jsou tu pivní soutěže, kreslíři z Trnek Brnek, takže to není jen o tom, aby jenom šly kapely po sobě. Snažíme se, aby si tu člověk odpočinul, aby se nenudil, a hodně dbáme i na zázemí, aby lidé měli určitý komfort. Chceme, aby si u nás užili krásné dva dny a doporučili pak akci svým známým.

Kdy se v tobě vlastně poprvé zrodila myšlenka pořádat větší akci?

To bylo dávno, kdy jsem ještě pracoval ve společnosti R. Jelínek. Ta koupila Kamínku a s panem majitelem jsme se bavili na téma využití toho areálu. Vzpomínám si na první akci na tomto místě, kdy jsem obvolával pivovary z telefonní budky, a když jsem řekl, že děláme první ročník Slavností piva, tak většinou položili telefon, že je to nezajímá. Nenechali jsme se odradit a na první ročník přišlo asi tři sta lidí, kdy v rámci jednodenního programu vystoupil Železný Zekon a kapela Tip-Top a začátky to byly veselé. O to větší pak bylo zadostiučinění, když se během jedenadvaceti let našeho pořádání do tohoto odlehlého areálu uprostřed Chřibů naučilo každoročně chodit na Slavnosti piva několik tisíc lidí a akce se stala vyhlášenou.

Troufnul by sis na to od nuly i v dnešní době?

Ne. I když jsme skončili na Kamínce, tak jsme se v rodině radili o tom, zda má smysl pokračovat, protože je to hodně náročné psychicky, fyzicky i finančně. Nebýt toho, že jsem díky shodě náhod objevil záhlinický areál, tak by asi naše aktivity v tohmhletom skončily a kochali bychom se jen fotkami z Kamínky.

Když zabrousíme do historie vašich akcí, kterých kapel si nejvíc ceníš, že u vás zahrály? Vrcholem byl asi rok 2001, kdy jsme na Kamínku dostali kapelu Kabát, což tehdy byl husarský kousek, ale díky dobrým vztahům se povedl. Tehdy byla Kamínka kompletně vyprodaná a kompletně vypitá. Myslím, že i dnes členové Kabátu rádi vzpomínají na koncert na dřevěném podiu, kdy uprostřed byl statný kmen, který držel celou střechu a zbytek tvořilo trubkové lešení (smích). Jinak jsem rád, že mě dnes pojí přátelství s kapelami, na kterých jsem v mládí vyrůstal. Ať už je to Alkehol, Tři sestry, Doga i velké slovenské hvězdy jako Tublatanka, Horkýže Slíže nebo No Name. Myslím, že většinu kapel, které kdy něco dokázaly, se nám podařilo na naše akce přizvat. Samozřejmě i interprety jako Kamil Střihavka a BSP, Lucii Bílou s Arakainem, Davida Kollera a další.

Neuvažoval jsi někdy i o nějaké zahraniční hvězdě? Ty možnosti tady byly. Díky dřívějšímu zaměstnavateli jsem byl i u zrodu jednoho dnes z největších festivalů Masters Of Rock a díky vztahům s Pragokoncertem i nějaké nabídky byly. Ale jedna věc je finanční náročnost a druhá to, že chceme zůstat spíše domácím festivalem včetně domácích kapel. Nevím, jestli by někdo čekal např. Helloween v Záhlinicích (smích).

Co je pro tebe hlavním kritériem pro výběr interpreta? Dáš spíš na své osobní sympatie nebo se řídíš i přáním fanoušků? Mám veselou příhodu s mojí dcerou. I když jsem tomu moc nevěřil a toho interpreta neznal, tak v roce 2011 dcera Tereza chtěla mít v programu nějakého pana Kluse. Na její popud jsem ho tedy objednal, a jelikož už nebylo místo v programu, vystupoval až po kapele Desmod. Myslel jsem si, že po ní odejde většina lidí domů a on bude hrát pro prázdnou Kamínku. Nevím ale, kde se ti lidi vzali, neboť pod podium přišlo víc lidí, než na Desmod a všichni chtěli vidět Kluse. V té době to byl jeden z nejhezčích koncertů a jsem rád, že jsem dal na intuici své dcery. Tomáš Klus se pak v roce 2012 stal zlatým Slavíkem. Na druhou stranu mi moc nevyšla sázka na Lucii Bílou s Arakainem, kdy manažer kapely garantoval nějakou exkluzivitu a následně nasmlouval jejich koncerty i v blízkém okolí, takže nakonec ta návštěva nebyla až taková, jakou jsem asi očekával.

Občas zaznamenávám i kritické názory, že se na vašich akcích mnoho hudebních jmen opakuje. Co bys k tomu řekl? Jak už jsem řekl, teď už bude spíše na Kubovi, zda přitáhne nějakou novou zajímavou kapelu, neboť má větší hudební přehled než já. Na svoji obranu řeknu jen to, že opravdu ten český rybníček je malinký a my nejsme festival, který by si mohl koupit kapelu za milion korun, i když bych chtěl. Ta výseč je proto velmi omezená z pohledu financí a dostupnosti kapel. Pokud tu tedy v okolí hraje nějaká kapela třikrát za léto a stojí nějaké nehorázné peníze, nevidím pak smysl ji brát ještě do Záhlinic. Jsou samozřejmě kapely, které mám rád, které si rád poslechnu i ob rok, některé u nás hrají pravidelně. Tak jako byla Doga už domácí kapelou na Kamínce, v Záhlinicích se pomyslnou domácí kapelou stává nyní Traktor. Z téhle kapely mám dobrý pocit. Má dnes velkou růstovou tendenci a mám ty kluky rád, protože jsou to poctiví muzikanti, kteří si prošli spoustou jiných kapel. Teď Traktor vyprodává haly a funguje a jsem rád, že s nimi máme skvělý vztah. Walda Gang je u nás teď už taky téměř domácí kapela. Je to jen díky tomu, že je to parta borců, kteří udělají perfektní show.

Je nějaká kapela nebo interpret tvých snů, které by sis přál pozvat, ale zatím k tomu nedošlo? Podílel jsem se dřív i na vizovickém Trnkobraní, kde občas přijela i nějaká zahraniční hvězda, ale když nad tím tak přemýšlím, tak asi ne. Víceméně všechny kapely, které jsme kdy chtěli, se nám podařily zrealizovat.

V Záhlinicích budete už třetím rokem. Jak jste spokojeni s uplynulými dvěma ročníky, jak bys je zhodnotil? Pro nás to bylo nové prostředí. Velmi si vážím vztahů se záhlinickým pivovarem, jsou to skvělí lidé, kteří nám vycházejí maximálně vstříc a nic není problém, což se mi líbí. Je to samozřejmě i reklama pro ně. Pro nás bylo dobré to, že když jsme skončili na Kamínce, tak ty známé tváře se objevily i na prvním ročníku v Záhlinicích, na druhém ročníku jich bylo ještě víc a já věřím, že jich přibude i na tom třetím ročníku. Myslím, že ti lidi nějak vycítili tu pohodovou náladu toho festivalu.

Proč padla volba právě na areál zdejšího pivovaru? Byla to víceméně náhoda. Kdysi jsem jel na kole přes Zámeček a volali mi kamarádi, že existuje nějaký pivovar v Záhlinicích a je tam jakýsi folkový festival. Přijel jsem tam a ten prostor mě okamžitě zaujal. Je to zajímavé i z pohledu lokace. Je tu vlaková i autobusová dostupnost, z Kroměříže je to přes Zámeček pár kilometrů, takže je to zajímavější místo, než na kterém jsme dvacet jedna let fungovali před tím. Mám z toho areálu celkem radost.

Pojďme tedy k nadcházejícímu ročníku. Co jste si pro návštěvníky přichystali?

Pátek bude čistě hudební festival, tam nechystáme nic zásadního. Hlavními hvězdami budou kapely Traktor, Alkehol a Walda Gang. Myslím, že lidi si přijdou hlavně odpočinout a nabrat energii, protože zrovna od těchto tří kapel jde energie z podia opravdu silná a správně je nabije na sobotu. Na tu jsme přemýšleli o nějakém tématu a nakonec jsme zvolili 80. léta, která v sobě skýtají spoustu možností jak se vyřádit. Takže se návštěvníci např. mohou těšit už u vstupu na příslušníky VB v zelených uniformách, kteří budou namátkově kontrolovat stupeň podnapilosti a kdo bude střízlivý, nebude vpuštěn do areálu, dokud si nedá panáka Kapely nám z backstage na podium bude vozit žigulík VB, kde budou následně legitimovány, aby byly vpuštěny na scénu, k čemuž mi dal myšlenku bubeník kapely Kern, když mi vyprávěl vlastní zážitky z té doby. Bude tu i stánek Jednoty s vlašákem do papíru či chlebem se sádlem, bude tam chodit vekslák a měnit peníze a takové ty věci, které se děly v osmdesátých letech tam zkrátka budou probíhat. Kapely samozřejmě také z tohoto období, tedy Limetal, což je víceméně bývalá sestava Citronu, Kern, Turbo, Metalinda a samozřejmě Peter Nagy. Na závěr pak vystoupí kapela Desmod. Takže to bude hezké a hravé. Pro nás je zkrátka nejdůležitější ta atmosféra okolo.

Dočkáme se i nějakých novinek nebo vylepšení oproti loňskému roku?

Ano. Koupili jsme o dva velkokapacitní stany víc, takže si tam dnes 1500 lidí sedne krásně a pohodlně pod střechu, kdyby nedejbože pršelo.Posílili jsme samozřejmě i stánky s alkoholem a pivem, tak aby lidi nestáli řady, rozšířili jsme i o dva pivovary navíc nabídku piv. Těšíme se už ale zároveň na ten další čtvrtý ročník, kdy by měl být areál ještě mnohem více rozšířen, takže toho místa a pohody pak bude víc a kapacita tak bude zvětšena až na 7000 lidí. Tu samozřejmě nemáme za cíl naplnit, ale spíše jde o to, aby se lidi cítili lépe a měli tu více prostoru.

Na koho se osobně nejvíc těšíš? Nejvíce se těším na Petra Nagye. Když jsem řekl svým známým, že bude hrát v Záhlinicích, byly reakce takové rozporuplné, jestli tam úplně patří nebo ne. Viděl jsem ho ale teď živě s perfektní kapelou a garantuju, že to bude skvělý zážitek. Věřím tomu, že i vaše čtenářky nějaký ten jeho plakát doma v pokoji měly. Je to kvalitní muzikant a má co píseň, to hit. Do programu osmdesátých let nám skvěle zapadá.

Stíháš si vůbec užít i program, nebo po celou dobu musíš kmitat, aby vše fungovalo? Když se mi povede chvilku zezadu kouknout na podium, tak ano, ale většinou bývá jedna kapela na podiu a druhá se na něj chystá, takže mám pocit, že toho moc nevidím. To ale asi není úplně cílem, protože ty kapely už jsem viděl mockrát. My většinou fungujeme od středy do pondělí a té práce je mnoho. Je to jeden velký mejdan, kdy nevnímáte dny a hodiny, vnímáte jen problémy, akce a situace. Spíme na místě v karavanech a i v pozdních ranních hodinách musíme řešit nějaké věci nebo nastalé problémy. Proto je nejdůležitější ten prodloužený víkend hlavně přežít. Užívám si ale celkově té atmosféry a pro nás je největším zadostiučiněním, když lidi odchází v pohodě a jsou spokojení.

Co všechno musí klapnout, abyste si v neděli ráno mohli říct, že byl letošní ročník úspěšný? Počasí, spokojení lidi a aby se nestal žádný zásadní průšvih. Syn Jakub vstupuje do rozhovoru: Aby byla spokojená maminka. Pak budeme spokojení všichni (smích).

Jakub Malenovský

(v kratší verzi vyšlo také v Týdeníku Kroměřížska 14.5.2019)