RECENZE: Zakázaný ovoce - Svět se změnil
Po delší době je čas vrhnout se na nějakou tu recenzi, jelikož už se mi tu začaly štosovat cédéčka, které si o ni žádají. Dnes se mrkneme na poslední desku kapely Zakázaný ovoce, která je sice už venku bezmála rok, ale nyní za dlouhých podzimních večerů mám konečně trochu více času se jí detailněji pověnovat. Album nese název Svět se změnil, a přestože se kapela zabývala jeho nahráváním už od konce roku 2019, je tento název (bohužel) stále více aktuální.
Práce ve studiu Zakázaný ovoce ukončilo až v září roku 2020 a i když to jistě nebylo původním záměrem, doba, která nyní ve společnosti nastala, celou koncepci alba jistě hodně ovlivnila. A minimálně v bookletu je tahle koncepčnost vyvedena docela nápaditě, neboť je vyveden jako jeden "komiksový" příběh, či jak to přesněji nazvat. Texty písní jsou zde prostě znázorněny jako mobilní chatová konverzace jednotlivých postav v časové posloupnosti, takže by to mělo dávat asi nějaký smysl. Mnohým z těchto postav pak nechybí nezbytná rouška nebo filtr na obličeji či různé hi-tech vymoženosti. Fantazii se zde samozřejmě meze nekladou, takže každý si zde může domyslet svůj vlastní příběh, k čemuž by měly dopomoci hlavně texty písní, ale také třeba i vypsané charakterové vlastnosti jednotlivých hrdinů v závěru bookletu. To je tam možná trochu zbytečné, ale nicméně nápad zajímavý a neobvyklý, takže proč ne?!
Přiznám se, že doposud jsem tvorbu Zakázanýho ovoce nijak extra nesjížděl. O kapele jsem měl samozřejmě nějaký přehled a její doposud asi nejlepší éru, kdy za mikrofonem stál frontman Pišto a plodila docela poslouchatelné hitovky jako Vem si mě, Pornostár, Alkoholka nebo Irská jsem zaznamenal. Pak tam ale nastaly docela dramatické personální změny, rozdělení na dva tábory a co si budem nalhávat, původní a docela již úspěšná kapela šla do kopru. Kapele se pak už nepodařilo najít výrazného frontmana, který by jí dal nějakou tvář a i když je tam schopnost napsat dobrou píseň, tak ta prezentace už není zkrátka taková, aby člověka chytila za koule. Na tomto novém albu zůstal z původní sestavy už jen baskytarista Yaris Sládeček, který se zároveň ujal i zpěvu a ačkoliv je to hlavní motor Zakázanýho ovoce, tak při vší úctě k němu prostě nemá ten dar to celé utáhnout i pěvecky. Nechci si tu hrát na Haberu a dělat nějakého pěveckého porotce, ale Yaris prostě nemá nijak výraznou barvu hlasu a ve zvuku punkrockových kytar se jeho pokus o chraplák prostě ztrácí a je to takové jalové. Pišto sice nebyl taky bůhvíjaký zpěvák, ale měl prostě správně nakřápnutý hlas, podle kterého jste hned poznali: "Jo, tohle je Zakázaný ovoce". Tohle byl poznatek, který jsem zaznamenal hned při prvním poslechu desky a při těch dalších už jsem si na Sládečkův zpěv celkem zvykl, nicméně tady asi vidím nejslabší článek jinak celkem dobře šlapajícího stroje.
Po stránce hudební zde totiž není víceméně problém a a nahrávka zní celkem dobře. Obsahově by možná mohla být trošku pestřejší, ale myslím, že cílovou skupinu mladých, která má ráda svižný punkrock s americkým nádechem to určitě uspokojí. Prvních pět songů na mě sice zpočátku působilo trochu jednotvárně a zvukově tzv. "na jedno brdo", ale při opakovaných posleších se tady dají objevit celkem chytlavé melodické refrény jako např. v písničce Rány nebo Morfin. Album mě však začalo pořádně bavit až od šesté pecky, kde právě začíná nabírat trošku na pestrosti a jsou zde naskládány hitovky jako Vem mě s sebou anebo Za naše sny, kde Zakázaný ovoce dokazuje, že umí napsat i pomalejší chytlavou pecku než jen punkrockovou mlátičku. Určitě právem vybraná klipová hitovka. Následující Karma zase začíná skačkem, což je taky příjemná změna a v závěru naopak vhodně přitvrdí. Silnej čytřboj pak uzavírá pecka Ztracený duše, která patří podle mě k jedněm z nejlepších na desce, ovšem nejspíš ji nezpívá Sládeček, ale podle mě kytarista Petr Probst, což se ovšem z bookletu nedozvím, jen odhaduji dle barvy hlasu. No a možná bych mu dal i jako pěvci více prostoru v budoucnu. Není to typická punkovka, rytmicky se výrazně odlišuje od ostatních a má hodně chytlavý a zpěvný refrén. Za zmínku pak jistě stojí i závěrečná píseň Dost, kde slyšíme známý riff z písně Walla Walla od legendárních The Offspring a taky cover písně od Jana Wericha Ten dělá to a ten zas tohle. Zakázaný ovoce ji však obdařilo celkem vtipným a nápaditým textem, který zaujme a je obsahově možná jedním z nejlepších na albu, i když jde především tak trochu o revoltující vtípek na poměry ve vyšších kruzích.
Svět se změnil je stále aktuální album, ať už po stránce obsahové, tak i vizuální na obalu. Dají se se tu najít chytlavé melodie i zajímavé textové obraty a příznivce melodického punkrocku potěší. Možná postrádá trochu více té pomyslné pestrosti anebo by možná stačilo jen trochu jinak poskládat tracklist a vyznělo by jako celek zase úplně jinak, ale takto to kapela určila a je to její svaté právo. Po prvním poslechu to sice vypadalo, že zasunu CD zpátky zase do police, ovšem když se album trochu více naposlouchá, je celkem dobře stravitelné a dají se tu najít dobré písně. Nejsem si sice jist, zda značka Zakázaný ovoce už nemá svá nejlepší léta za sebou, ovšem to ukáže až čas a možná se i od téhle sestavy dočkáme nějakých dalších větších hitů.
