RECENZE: Tři sestry - Pub Art

Na sklonku roku 2025 si legendární kapela Tři sestry rozšířila svou již bohatou diskografii o další řadové album nazvané Pub art, čímž sobě a svým fanouškům nadělila i krásný dárek ke čtyřicátému výročí souboru. Zároveň dokázala, že i po tolika letech existence dokáže vytvořit stále kvalitní hudební materiál v podobě šestnácti nových tracků, které posluchače rozhodně nenudí.

Obalu alba a bookletu vévodí fotografie kapely a podobizny jejích členů vyobrazené v pop artovém stylu a kdo zná předchozí tvorbu kapely, která je mnohdy označována za hospodský rock, není mu potřeba tuhle slovní hříčku v názvu alba asi detailně vysvětlovat. Jako úvod do hudebního obsahu alba pak poslouží krátké zpívané intro s názvem Dobrý den, něco si nalejte a pak už se začnou na posluchače valit klasické Sesterské hity. Následujících pět songů určitě potěší milovníky jejich starší tvorby, kam mi některé tyto písně hudebně zapadají. Patří sem např. úvodní Na sáčko Áčko, která vzdává hold kapele Abraxas a je i její tvorbou inspirovaná. Zároveň jsou tam díky harmonice jasně slyšet Tři sestry, je zde výrazná basová linka a krásně to připomíná právě tvorbu kapely z jejích počátků. Ve slokách písně Rok opilce je zase jasně cítit nespoutaný, až neučesaný punkový odvaz, na který navazuje zpěvná melodická linka v refrénu. Stejně tak v písničkách jako RTG zrak nebo Střídání je krásný je slyšet pomyslný zvukový návrat do let minulých, líbí se mi výrazný a přitom zabarvený zvuk Magorovy basy a mistr zvuku Amák Golden, v jehož studiu se album nahrávalo, si s celkovým vyzněním písní především v první půlce krásně vyhrál tak, aby měly trochu retrospektivní, ale zároveň moderní sound, odpovídající požadavkům současné doby.

A ani v druhé polovině alba kapela nepolevuje a nachází se v opravdu dobré formě. O zpěv se ve většině písní stará jako za starých časů výhradně pouze Fanánek. Supice se zde oproti předchozím albům moc pěvecky neprojevuje a ačkoliv mám její hlas rád, přeci jen ty písničky svým zpěvem vždy trochu zjemňovala, což tady neplatí. Kapela zde upustila i od nějakých výrazných cajdáků, výjma písně Prasen a tvroba tak vyznívá o něco tvrději a více punkově.

O texty se jako vždy postaral frontman Fanánek a přestože ještě v nedávné době i v našem rozhovoru tvrdil, že nemá příliš inspirace na to, aby skládal texty ze současné moderní doby, dokázal opět stvořit zajímavé verše a slovní obraty, které ke složené hudbě dokonale sedí. Najde se tu několik výrazných dobrých nápadů, jako např. v písni RTG zrak, která pojednává o zázračné schopnosti, kterou by chtěla mít snad většina mužů. Má to však jeden háček. "Já však místo ňader, vidím změny plic, rovněž obrys jater, značně vystouplý," zpívá se zde. V písni Medojed a Včelojed, pojednávající o bojůvkách různých ekologických aktivistů se pak dozvídáme, že "taky právo na život maj rakovinný buňky" a v písni Do statků a hrdel frontman krásně vystihuje českou lidovou zábavu heslem "fotbal, pivo, Kabát", kde si nenásilně šťouchne i do svých hudebních kolegů.

Aby se dostálo i onomu hospodskému umění, nesmí chybět songy opěvující pivo a ty tu nejdeme hned dva, přičemž jeden slouží jako jakási hymna propagující vlastní kapelní pivo Tři sestry, pojmenovaná skrytě Schwesterbier a druhá má rovněž hymnický potenciál, neboť si dovedu představit, že se bude zpívati v různých dělnických provozech či domácnostech a Fanánek v ní pojmenovává mnoho situací, kdy je vhodná "Na pivo právě pauza". Jednoduchý slogan s výrazným potenciálem stát se hitem. Ve výčtu zajímavých písní je pak třeba zmínit i skladbu 40 roků, která nostalgicky bilancuje uplynulé období kapely a zároveň popisuje i věci, které se za tu dobu moc nezměnily, jako jsou saláty a řízky v kapelních šatnách před koncertem.

Při prvním poslechu se mi zdálo šestnáct písní možná zbytečně mnoho, neboť dobré kousky se většinou ve větším množství ztrácí a do koncertního playlistu se nemají šanci všechny dostat, nicméně Tři sestry dělají písničky s kratší stopáží, zbytečně nenatahují jejich sdělení a jsou tím pádem údernější. Při opakovaných posleších se ve finále album celkově dobře poslouchá a vynikne jak textařská stránka písní, tak i jejich kvalitní zvuk. Žádné zásadní změny tvorby se zde fanoušci (naštěstí) ani po čtyřiceti letech existence Tří sester nedočkají, každopádně album patří určitě k těm lepším a zvukově vyzrálejším, které kapela v poslední době stvořila.