Lucie představila nové album EvoLucie v Brně (report a foto)

21. 11. 2018

Minut čtení: 4

Znovuvzkříšená populární česká kapela Lucie vydala po dlouhých šestnácti letech nové a všemi očekávané studiové album s názvem EvoLucie. Jen pár dní po jeho vydání už Lucie nastoupila na velké koncertní turné po největších českých i slovenských halách, kde měla nové songy představit v živém podání. Druhou zastávkou tour bylo Brno a ve zdejší DRFG Areně se kapela usadila dokonce na dva dny po sobě pro velký zájem moravských fanoušků. Osobně jsem byl přítomen na tom prvním, který se konal v neděli 17. listopadu.

Svatostánek brněnské Komety byl zcela zaplněn a krátce po osmé se již spustilo intro na velkoplošné obrazovce, kterou z obou stran obklopovala tvář dívky, která je i na obalu EvoLucie. Krátce na to vstoupila na podium i kapela a David Koller s pomyslným vztyčeným "Véčkem" na prstech zvolal do davu stručný pozdrav: "Dobrý večer. Smrt komunismu!" Úvodní tóny večera pak patřily písni Šrouby do hlavy, která diváky roztleskala i rozezpívala. O něco vyšší otáčky koncert nabral při následující vypalovačce Lovec, střelec, doktor a vědec a pak už kapela sypala hit za hitem, přesně tak, jak si to asi každý fanoušek přál. Během večera zaznělo spoustu pomalejších balad, včetně Chci zas v tobě spát (která je původně z Kollerovy sólové tvorby), ovšem právě v těchto pomalých melodických písních je Lucie nejsilnější. Právem proto spousta těchto pomalejších hitů tvořilo i široký obsah playlistu, což by si asi nemohla dovolit kdejaká kapela, neboť při cajdácích mnohdy živým koncertům tzv. padá řetěz. Lucie však nikdy nebyla nijak divokou kapelou a každý z jejich fanoušků má jistě mezi jejich baladami tu svou oblíbenou ať už je to Sen, Lucie, L'aura nebo jiná.

Scéna pak o mnoho více ožila při šesté písni v pořadí, což byly známé Pohyby. V jejím úvodu se za muzikanty promítal známý klip s modelkou Terezou Maxovou, ovšem zhruba ve třetině spadlo již dříve zmíněné plátno s dívčími tvářemi a odkrylo celou obří LED stěnu, která se ukrývala za kapelou. V tu chvíli se v prostřihu změnila i animace klipu s Terezou Maxovou v již aktuálním, avšak černobílém provedení, které bylo natočeno speciálně pro toto turné. Od té chvíle už měl koncert grády a bylo se i na co dívat. Scéna sice nebyla nijak složitě navržená, dominovala jí právě tato obří obrazovka s pestrými animacemi a jinak vizulní zážitek doplňovaly klasické šlehající ohně, na nichž produkce neštřila a dýmová děla. O bohatém světelném ansáblu snad u této kapely nemůže být pochyb. Nebyl zde sice žádný moment, který by vyloženě posadil člověka na zadek, ovšem už jenom to, že tito muzikanti hrají opět pospolu a dokážou dělat takto velkolepé koncerty je asi dostačující. Asi už nemusí nikomu nic dokazovat, ani létat s bicími nad hlavami diváků, jako při comebackovém turné z roku 2014. Tentokrát šlo o to, představit nové album a ujistit fanoušky, že kapela stále funguje a je pořád v dobré formě.

A jak dopadly nové písničky živě? Největší ohlas publika sklidil jednoznačně první singl z alba Takhle tě mám rád, což je stará dobrá Lucie a diváci již tuto písničku mají naposlouchanou z rádií. Druhý singl s názvem Nejlepší, kterou znám, jenž vyšel nedávno, byl zahrán až na konci koncertu jako první přídavek a zdá se, že i tento by mohl zapadnout mezi zmiňované oblíbené balady kapely Lucie. K těm by se mohla zařadit i píseň Než tě rozkradou, zpívaná Robertem Kodymem, která patří k jedněm z nejlepších na EvoLucii. Ve slokách má svoji specifickou atmosféru, kdy Kodymův zpěv doprovazejí jen Dvořákovy syntezátory a refrén je vcelku chytlavý.

Naopak další dvě novinky Sex 3 a Burning man se moc neuchytily. Jediné pozitivum bylo, že na koncertě zněly tyto skladby mnohem tvrději a syrověji než na desce, ovšem obě dvě mají téměř totožné nulové tempo a pokud nemá člověk desku ještě dostatečně naposlouchanou, má pocit, jakoby poslouchal jednu a tutéž píseň. Burning man dopadl přeci jen o něco lépe, neboť má alespoň melodický refrén, ovšem Sex 3 působí na koncertě naprosto nudně, což bylo znát i na nereagujícím publiku. Mnohem lépe by jistě v živém podání vyzněla svižnější novinka Chtěli jsme lítat, tu ovšem kapela do playlistu pro toto turné nezařadila, což je škoda.

Největšího ohlasu samozřejmě dostaly známé hitovky jako Panic, Amerika, nebo závěrečné "ohňovky" (Oheň, Dotknu se ohně). Zatímco David Koller s publikem komunikoval jen velmi stručně a několikrát během večera neopomněl vyzývat k ignoraci komunismu i peprnějšími výrazy, Robert Kodym se naopak mezi některými písněmi rozvykládal o něco více a působil tak k fanouškům mnohem vstřícněji. Když vzpomínal na 17. listopad 1989, rozpovídal se přeci jen trochu obšírněji, až někdo z okolních diváků pronesl vtipný komentář: "Kurňa, ten už vykládá jak Honza Nedvěd." Před písní Dotknu se ohně pak dokázal rozsvítit telefony téměř všech fanoušků v aréně, která díky tomu byla náhle mnohem více prozářena a byl to zároveň i jeden z nejhezčích momentů večera, kdy koncert vygradoval. V přídavcích pak ještě zazněly skladby Troubit na trumpety by se nám líbilo a Černí andělé, při kterých si celá hala krásně zazpívala a mohlo se jít spokojeně domů.

Lucie předvedla hezkou show na vysoké úrovni a je vidět, že i po dlouhé pauze má stále lidem co říct. Atmosféra v hale sice nebyla úplně bouřlivá, ale tvorba téhle kapely k tomu přeci jen až tolik nevybízí. Většinu písní si s kapelou lidé rádi zazpívali, dámy se pohupovaly v bocích a zřejmě všichni přítomní byli rádi, že tuhle kapelu vidí hrát na koncertě pospolu a že dokáže tvořit stále ještě pár chytlavých songů.

Video:

Než tě rozkradou, Medvídek, Dotknu se ohně

https://www.youtube.com/watch?v=H_MGIZpb-9A

Fotky: v plném rozlišení ZDE!