Divokej Bill letos slaví 25 let na scéně a jako dárek pro sebe a především své fanoušky k tomuto výročí připravil letos na jaře novou desku s obsahem dvanácti skladeb, kterou pojmenovla Bazilišek. Čekalo se na ni šest let a kapela si průběžně nové songy testovala s předstihem i na koncertech, přičemž se jedná o tradiční "Billovské" melodické písně se zpěvnými refrény, jak to mají jejich fanoušci rádi.
Už to sice není ten skotačící Divokej Bill jako za mlada, nicméně tak, jak stárnou a dospívají muzikanti, je dospělejší i jejich tvorba, což je na Baziliškovi znát. Je na něm znát i to, že vznikal během covidových let, což se podepsalo na tvorbě mnoha kapel a jisté frustraci z tohoto nepříjemného období se nevyhnul ani výhradní autor hudby a textů, frontman Vašek Bláha. Nejvíce je to slyšet asi v písních Svět, Soudci a Svoboda, z jejichž textů je jednoznačně cítit, kam autor míří a je jen škoda, že tyhle písničky nebyly vydány bezprostředně v tom divném období nebo jen lehce po něm. Nyní už můžou působit spíše jako takoví pohrobci té doby a nevzbudí takovou emoci, jakou by asi vzbudily tehdy. To však nijak neubírá těmto písním na kvalitě. Naopak se řadí k těm nejlepším na albu, i když zde žádná píseň vyloženě nevyčnívá nad druhou a deska působí (až na výjimky) celkem vyrovnaně.
Deska začíná rozvernou peckou Běžící pás, kde jsou jasně slyšet tradiční "Billovské" nástroje, jako harmonika a housle v jedné harmonii s elektrickou kytarou a je to takový úvod do alba, kdy Vašek Bláha ujišťuje posluchače, že "naštěstí má nápadů plnou hlavu", což je samozřejmě dobře a v dalších písničkách se pak můžeme ujistit, že je náležitě využil. V téhle písni je taky jediná sólová pasáž druhého zpěváka Štěpána Karbulky, která slouží tak trochu jako rapová omluvenka k tomu, že vydání nové desky trvalo příliš dlouho a je tam trochu až zbytečná, nicméně i na tyhle pasáže už jsme Divokýho Billa zvyklí. V dalších písních už Karbulka moc výraznějšího prostoru nedostal, naopak kromě Bláhy si zde odzpíval jednu píseň i kytarista Roman Procházka, což je Temný král. Ta zazněla i ve filmové pohádce Princezna zakletá v čase II a Procházka je i jejím autorem. I na jeho zpěv už jsou posluchači u kapely zvyklí a na každé desce dostává pěvecký prostor, což je vždy příjemným oživením tracklistu, stejně jako např. Špalkovy písně u Kabátu. Temný král je song dělaný pro pohádku a je samozřejmě cítit středověkou tématikou a atmosférou, nicméně z Procházkova repertoáru je asi nejmíň povedený a mému uchu zas až tak nelahodí. Vadí mi tam hlavně to nepovedené frázování, kdy slabiky nezapadají do rýmu, přitom třeba v refrénu by stačilo jednu z nich ubrat a zpívalo by se to naprosto čistě. Ale kdoví, možná je to jen úmysl a je to výhradně věc autora, jak si text složil do úst. Tuhle písničku pak najdeme ještě jednou na samém konci tracklistu i v anglické verzi, neboť pohádka se bude distribuovat i do zahraničí.
Příjemnou poslechovkou je i píseň Nostalgie, z níž je ta nostalgie jasně cítit a tak nějak přesně a jasně vystihuje pocit kluka muzikanta, kterej dospěl, má rodinu a vzpomíná na krásný mladý divoký léta. Nicméně stále žije pro bigbít, kapela šlape a to je dobře. Mezi svižné vypalovačky by se daly zařadit i Magistrála a Sněžná, v níž Vašek vyznává svou lásku k motorovým sněžným skútrům a přízni k motorovým vozidlům se věnuje i v písni Dvě kola, kde je tématem další jeho velký koníček a to jsou motorky.
Pomalejším cajdákem jsou pak Lahůdky, což je i první radiový singl z téhle desky a takový pohodový lovesong. V pomalejším tempu s nese i zmíněný Svět a titulní Bazilišek je spíše taková akustická kytarovka k táboráku. Soudci jsou naopak dobrým protestsongem, z jehož pravdivě smutným textem nelze nesouhlasit, stejně jako se závěrečnou Svobodou, kterou Vašek Bláha věnoval svým dcerám, jejichž hlasy tady rovněž zazní a to dává písničce ještě větší a osobnější rozměr.
Celkově se jedná o album povedené a vyzrálé, s připomínkou doby, ve které vznikalo. Dá se pěkně poslouchat od začátku až do konce, aniž by posluchače nutilo některý slabší kus přeskakovat, zvukově zní hezky živě a svěže a je znát, že za ty roky jsou ty písničky hezky vypiplané. Divokej Bill tady nijak nevybočuje ze svého obvyklého stylu a své fanoušky Baziliškem určitě nezklame. Budeme tedy doufat, že má kapelník Vašek Bláha i nadále dobrých hudebních nápadů plnou hlavu a přetransformuje je do písní i na další desce stejně tak dobře, jako na Baziliškovi a kapela dál bude žít pro bigbít ještě řadu let.