Skupina Škwor se po loňském halovém turné, které bylo doposud největším v jejich historii vrátila zpět do menších klubů. Důvodem však není úpadek zájmu o jejich vystoupení, ale předem plánované akustické turné, které si přeci jen zaslouží menší, komornější prostory. Tento tah vyšel kapele na výbornou a o tyto výjimečné unplugged koncerty je obrovský zájem. Na mnoha místech jsou vyprodány a v některých městech musela kapela koncerty přidávat dva dny po sobě. Takto tomu bylo např. i v Olomouci, kde fanoušci Škworu beznadějně zaplnili místní S-klub v pátek i sobotu 15. a .16 března. My jsme navštívili druhý olomoucký koncert v pořadí a tento hudební zážitek rozhodně stál za to.
Škwor totiž nepojal unplugged tour tak, že by jen přehrál svou rockovou tvorbu na akustické kytary, ale dal si záležet i na tom, aby v akustické podobě dobře zněly. Je známo, že kapela využívá ve své tvorbě i hodně elektornických samplů a např. i klavírních linek, které ovšem při živých koncertech nahrazují různé předtáčky pouštěné z počítače. Na unplugged koncertech se těmto věcem kapela zcela vyhnula a místo toho najala skvělé hosty v podobě Filipa Vavřičky za klavírem a Marka Nováka s violoncellem. Ti se postarali o zcela neobvyklé aranže většiny škwořích písniček a nutno říct, že se to jako celek opravdu příjemně poslouchalo. Vynikaly zcela jiné tóny, kytarová sóla zněla úchvatně, v některých písních je doplňovalo právě viloncello a po muzikantské stránce to byl možná lepší zážitek, než na tvrdě rockovém koncertě. Nedá se to, pravda, moc srovnávat, protože na klasickém koncertě člověk očekává nářez, tlak z beden a paření pod podiem. Tyhle unplugged vystoupení jsou spíše víc o poslechu a vychutnání si jednotlivých tónů i zpěvu.
Škwor měl navíc skvěle přichystanou i scénu, vhodně uspůsobenou právě pro takováto vystoupení. Propracovaná do jednotlivých detailů a přitom docela jednoduše a decentně vyřešená. V popředí před muzikanty plápolaly svíčky umístěné na velkých svícnech, ze stropu visel zajímavý svícnový lustr a pozadí tvořilo plátno, které se dalo perfektně nasvítit všemi barvami, takže bylo pokaždé trochu jiné. Scéně navíc ještě dominovalo obří oko a velký trojrozměrný démonický obraz. Jednotlivých detailů, jako např. plápolajících ohýnků v rozích, počmáraných panenek nebo gumové kachničky na stojanu mikrofonu už si všímaly jen bystré oči a přesto to všechno dotvářelo takovou jakoby až hezky divadelní atmosféru.
Díky této komorní atmosféře mohl do playlistu Škwor zařadit i více pomalejších písní a hity jako Sraž nás na kolena nebo Mý slzy neuvidíš nemohly samozřejmě chybět ani v akustické podobě. Vynikly ale i takové písně, které by jinak v repertoáru celkem zapadly. Za zmínku stojí např. Zlo mezi námi, která byla v unplugged verzi hodně povedená.
Muzikanti si celý večer evidentně užívali spolu s fanoušky a vzhledem k tomu, že už zde hráli druhý večer po sobě, byli i dobře naladěni a přidali i nějaké zážitky z předchozího pokoncertního večera. Petr Hrdlička si užíval i skutečnosti, že nemusí po koncertě řídit a tak padl i nějaký ten panáček a pivo během hraní, sršel dobrou náladou a mezi písněmi ho doplňoval mluveným slovem i kytarista Martin Volák. Celý večer se nesl ve velmi příjemné atmosféře a užili si jej samozřejmě i fanoušci, kteří se při největších hitech dostávali do varu. Kapelu a její tým nezbývá, než pochválit za tento skvělý krok, který je zase ukázal v trochu jiném světle a vytrhl tak trochu ze stereotypu. Doufám, že v občasných unplugged koncertech bude kapela pokračovat i nadále, protože bych si ji v téhle podobě rád poslechnul ještě jednou. Nic se však nesmí přehánět, aby pak i tyhle koncerty neztratily punc výjimečnosti.
V nejbližších dnech opět přineseme i videoreportáž z tohoto koncertu s rozhovorem s kapelou i fanoušky. Sledujte tedy náš web, facebook nebo youtube kanál.